Přečetla si knihkupkyně z Benešova

Velice zajímavé čtení z jiného pohledu, autor nepopisuje hrůzy koncentračních táborů, jak se dočtete v jiných svědectvích přeživších.
Pavel Taussig zveřejnil deník, který psal po osvobození, tak jak si vše pamatoval, s dětskou upřímností jedenáctiletého chlapce. S veškerými pocity chlapce, který byl násilně oddělen od rodiny a který zůstal sám uvězněn v pracovním táboře, ty pocity jsou téměř hmatatelné. Na koncept knihy je potřeba si zvyknout, text pod čarou zpočátku ruší, jde o dokreslení pocitů 11 letého Pavla, očima dospělého Pavla Taussiga.
Velice výstižná byla část na konci knihy: „JAK TO VIDÍM JÁ,“ kde Taussig píše stručný životopis – něco ve stylu a jak to bylo dál. Jde o období poválečné, kdy jako občan židovského původu neměl na růžích ustláno, a to bylo završeno víceméně nucenou emigrací.
Krásná kniha – čistý příběh z pohledu dítěte, o to víc mrazivé.