V pěti delších povídkách jako by Forsyth hledal svou formu a svůj žánr. A přitom je napsal třicet let po Dni pro Šakala a po většině svých špionážně politických bestsellerech. Povídky „Veterán“, „Zázrak“, "Občan“, „Jak na věc“ a „Šumící vánek“ jsou každá jiná a jen Občan zapadá do rámce, který u Forsytha známe. Všechny ale vychází z dobře nastudovaného prostředí, znalosti detailů, v žádné nechybí stupňované napětí s pointou. Nejvíc se vymyká asi „Šumící vánek“. Povídka připomíná nejprve jednu z mnoha verzí legendy o stopaři, jediném přeživším bělochovi v slavné bitvě u Little Big Hornu. To, co následuje, je nejen časový skok do doby po stu letech, ale také skok do žánru sci-fi nebo spíš fantaskních příběhů, které u Forsytha čtenář opravdu nečeká. Možná si autor chtěl odpočinout od rutiny svých thrillerů a ukázat, že má větší schopnosti. Dokázal, že umí vykročit mimo svůj žánr, ale kráčí pořád po svých stejných nohách.