Kniha se točí kolem myšlenkových pochodů mladého Elia a jeho vnímání světa a hlavně vztahu, který má s o několik let starším Oliverem. Vnitřní svět Elia je velmi bohatý a děj, ač nepříliš spletitý, je popsán velmi do hloubky.
Za co ale strhávám hvězdu jsou místy až nechutné scény. Chápu, že některé z nich zkrátka k životu právě dospělých pánů patří, ale broskve se už asi nedotknu.
Každopádně jde o krásný příběh lásky a popis života ve vile na itelské Riviéře je zkrátka úchvatný. Nemálokrát jsem si posteskla, že bych si šla s Eliem zahrát tenis nebo si zaplavat do moře.
Doporučuji.

Přečetla si knihkupkyně z Benešova

Příběh nečekané a silné lásky mezi dospívajícím Eliem a o pár let starším Oliverem, odehrávající se ve vile na jednom útesu italské Riviéry. Ani jeden z nich není na následky vzájemné přitažlivosti připraven, oba proto nejdřív předstírají lhostejnost.
Dej mi své jméno je romantický příběh odehrávající se v 80. letech na italské Riviéře, kam Eliův otec každoročně pozve jednoho studenta z ciziny, aby zde strávil prázdniny. Toho léta přijede o sedm let starší Oliver, do něhož se Elio zamiluje. Elio teprve dospívá a byť má zkušenosti i s dívkami, nečeká, že se tak hluboce zamiluje právě do Olivera. Eliova láska se brzy stává spíše posedlostí a fyzická přitažlivost je tak silná, že Elio skoro blázní. Postupně mezi nimi vzniká přátelství, které přeroste v hlubší cit. Sexuální scény jsou naturalistické a některé doslova obscénní. Tam řadím například scénu s broskví (kdo četl, jistě ví). Při takových scénách mě vždycky napadá, kde asi autor čerpal zkušenosti, jestli jsou jeho vlastní či jde o pouhé výplody fantazie.
Děj knihy není moc závratný, ale samotný má obrovskou hloubku. 90% knihy jsou myšlenkové pochody mladého chlapce, který bojuje sám se sebou a vším okolo. Tahle kniha má své kouzelné něco, končí i nekončí otevřeně a dává prostor k "coby kdyby" a to mám strašně moc ráda.