Anita Moorjani ve své inspirativní autobiografii líčí, jak jí po čtyřech letech boje se zákeřnou nemocí tělo vypovědělo službu. Dostala se do neobyčejného stavu zážitku blízké smrti a v něm si uvědomila svou vlastní hodnotu… i skutečnou příčinu...
Otázkou, zda je po smrti Něco nebo Nic, se lidstvo zabývá odnepaměti. Běžně o tom však lidé příliš nepřemýšlí. Žijí své životy, mají své starosti, problémy, strachy a radosti.
I žena, která čtenářům svěřuje svůj příběh, žila svůj život, snažila se vyhovět rodičům, uhájil si svůj vztah, obstát v práci. Často měla strach. O ostatní, o existenční zajištění, zda jsou všichni spokojení. A když zjistila, že je vážně nemocná a nedá se nic dělat a čeká ji smrt, měla strach, jak to zvládnou její blízcí. A měla strach i sama za sebe.
"Musela jsem zemřít" je kniha o zážitku, kterým si hlavní hrdinka prošla a zjistila ledacos, ale hlavně to, že strach je zbytečný.
Na otázku, zda mozek halucinuje, nebo se lidé někdy vrací, ale obecně se jim nevěří, na tu vám kniha neodpoví. Předá vám však upřímný, silný a autentický příběh k zamyšlení.
Knihu Musela jsem zemřít od paní Anity z celého srdce doporučuji. Číst ji je tak hluboké a osvobozující. Jsem moc ráda a vDěčná, že mi vstoupila co života. děkuji.
Knížka není žádný literární skvost, ale popisuje dost věrohodně průběh těžké nemoci a klinickou smrt. Člověk se zamyslí nad tím, co bude po smrti a pokud má Anita Morjaani pravdu, pak se můžeme všichni svorně radovat...
Sympatické je také, že se nesnaží svou zkušenost nikomu vnucovat, šroubovat na jakékoliv náboženství nebo někoho poučovat. prostě vypráví svůj příběh, který někoho osloví a jiného ne. Mě osobně oslovila a dodala naději, že svoje peklo si odžíváme už tady, na tomhle světě. Pak už to bude všecko jen těžká pohoda:)
Skoro bych ji nazvala knížkou, která by měla být jako doporučená ve škole. Ukazuje zrcadlo, jak se chováme, a jak si nechtěně ubližujeme a přitom si myslíme, že to je tak správně - opak je ale pravdou.
Myslím, že se tam najde každý.
Řešení? Být sám sebou, být Láskou, kterou všichni jsme, neodsuzovat se, žít svůj život beze strachu.
Poučná knížka, přiřadila bych ji ke Čtyřem dohodám (nově také ve formě DVD - představení Jaroslava Duška, je také úžasné) a nebo podobné poselství v trochu jiném kabátku - Přejme si být štíhlí, všechno je to vlastně na podobné téma.
Neopouštět a nezrazovat sám sebe.