<p>(...) Ačkoliv je příběh s podtitulem Zápisky lékaře nomáda autobiografický, působí trochu jako pohádka. Ani ne tak tím, co se v něm děje, jako spíš tím, jak na svůj život Rufin nahlíží. I když byl totiž svědkem mnoha tragédií a nepravostí, zvládl si uchovat optimistickou mysl neposkvrněnou přehnaným cynismem, což je obdivuhodné. Celému výsledku navíc dopomáhají Rufinovy předešlé literární zkušenosti.</p>

<p>(...) Autor se zde ohlíží za zákrutami vlastního života. Ale zachycuje je se stejným vtipem, nadhledem a také s uměním zkratky i neokázalou hloubkou. Lékař spisovatel nás vezme tam, kam bychom se – nebýt jeho – jen těžko dostali. Nahlédneme do pozadí fakultní medicíny i akademické politologie, do humanitárních aktivit či vojenských misí OSN, nemocničního provozu i kabinetní politiky, literární branže i vrcholné diplomacie. Rufin ovšem ve svém díle nepředkládá čtenáři reportáž ani autobiografii. Kniha je mozaikou výjevů a zkušeností propojených jeho sebeironií i svěžestí jeho čtivého jazyka. Jeho životní cesta ho opravdu doslova zavedla do chýší i paláců a na mnoho dalších významných, ale také zvláštních míst. Rufin prochází tak trochu jako šibal z pitoreskního románu. Ovšem šibal, který současně patří mezi nejvýznamnější postavy světového humanitárního hnutí. A tak vážnost, kterou za jeho historkami nakonec tušíme, je díky tomu o to působivější.</p>