<p>(...) Pokud bychom však netrvali na přísném dodržování žánrových konvencí, pak většině beletristů nová role docela sedí; a možná by časem seděla podobně jako kdysi Janu Zábranovi. Už Žítkovské bohyně Kateřiny Tučkové přiváděly na hříšnou myšlenku, že by tento román byl lepší jako detektivka. Zde v povídce Život a dílo baronky Mautnicové autorka naplno ukazuje, že detektivku s neotřelými zločinkyněmi umí. Stejně tak Markéta Pilátová, která se vrací k rodinným křivdám ze druhé světové války. Spíš než žánrovým odkazem na americkou drsnou školu je tak Praha noir přehledem vlivů, kterými se inspirovala a inspiruje česká detektivka. A také důkazem, že současné náměty lze najít a zachytit i v malé zemi, jako je Česko. Dvě totality schovaly do skříně kostlivce v podobě sexuálních menšin, šlechty i emigrantů. Nedávná minulost a současnost přinášejí nejen obligátní ekonomické zločiny, ale i nové typy a prostředí, jako jsou velkopěstírny marihuany s novodobými otroky. Tuzemská detektivka k nim má dveře otevřené. Bylo by skvělé, kdyby si je nepřibouchli ani autoři beletrie. Josef Škvorecký ukázal, že psát uměleckou i žánrovou literaturu styl nekazí, právě naopak.</p>

Antologie kriminálních povídek českých spisovatelů ukazuje, že na věci kolem zločinu, smrti či zmizení se dá nahlížet i jinak, než by odpovídalo zažitým stereotypům. Není podstatné, jestli autoři zrovna líčí pocity osamělé matky dětí, nebo pátrání drsného detektiva.

<p>(...) A čím je žánr noir jiný? Příběhy se často obejdou bez policie nebo tam asistuje ve vedlejší roli, a ne vždy kladné. Podstatou noiru bývá osamělý hrdina, který se musí na vlastní pěst postavit zločinu, případně svým vnitřním běsům. Sehnat autory, kteří se s nároky žánru vyrovnají, nebylo lehké. „Potýkal jsem se s nedostatkem noirového žánru v české literatuře a ostatně i s nedostatkem dobrých autorů detektivního žánru obecně,“ říká Mandys. I proto tedy zkombinoval autory, kteří už detektivky publikovali, a ty, kteří občas použijí detektivní motiv. Vedle populárních autorů (Šabach, Tučková, Urban, Sýkora) tedy v knize najdete příběhy spisovatelů, jejichž jména mohou být pro některé čtenáře objevem. Převážně jsou z detektivní branže (Goffa, Kopřiva, Walker Procházka), ale pro mnohé může být překvapením i povídka rabína Karola Sidona. Termín noir čeští autoři a vydavatelé nikdy příliš nepoužívali, častěji se objevoval v souvislosti s filmem. Teď se to tedy konečně změní, Praha noir je velmi pozoruhodný počin.</p>

<p>(...) Vznikl stylově pestře laděný soubor, vhodný dárek pro člověka, kterého příliš neznáte. Žánrový rozptyl povídek zaručuje, že se mu alespoň některé budou určitě líbit. Navíc obdarovaný uvidí, že vám není lhostejný, neboť dostane do rukou špalík poctivého knihařské- ho řemesla.</p>