(...) Celý tento vývoj hezky mapují první souhrnné Dějiny české detektivky, které nyní vyšly v Pasece. Michal Jareš a Pavel Mandys sepsali knihu faktograficky i argumentačně podloženou, ale zároveň čtivou. Velkým detektivkářům typu zmíněného Emila Vachka, Eduarda Fikera, Josefa Škvoreckého, Evy Kačírkové či Jaroslava Velinského věnují zevrubnou pozornost, jiné zmiňují letmo. Někde se věnují víc stylu a invenční práci s vyprávěcími postupy, jinde spíš převypravují děj (bez vyzrazování pachatelů, pochopitelně). (...) Kombinací akademické práce a fanouškovského zanícení vznikla kniha, která mapuje jeden z žánrů populární literatury. Žánr, který u nás dosud zůstával na okraji seriózní literární historie a zároveň velmi často dobře živil nakladatele i autory a počtem prodaných výtisků mu žádný jiný konkurovat nedokázal.

(...) Dějiny české detektivky odhalují třeba to, proč se ve 20. a 30. letech psaly příběhy výhradně z Anglie či Spojených států, že dobré a čtivé detektivky vznikaly i v době protektorátu nebo že se čtenáři opakovaně zdráhali přijmout policistu jako bezvýhradně kladného hrdinu.

Autoři provázejí i jejím vývojem za poslední století a představují její různé podoby, jako jsou kriminální próza, noir, zlodějské romány, whodunitky, policejní romány nebo drsná škola spojená především s americkými zachmuřenými hrdiny.