V Knize zvláštních nových věcí M. Faber nenabízí čtenáři akci a dějové zvraty, prostě jen píše příběh o člověku, o vztazích mezi lidmi. Hlavně o vztahu na dálku mezi Peterem a jeho ženou Beatrix, ale i o ostatních přistěhovalcích a v menší míře i původních obyvatelích Oázy. A píše skvěle.
Je pravda, že čtenáře napadají otázky, na které nenajde v knížce odpověď, ale to není na škodu, spíš naopak.
Hlavní hrdina není vždy jen sympaťák, ale v daném kontextu a vzhledem k jeho minulosti dává jeho chování smysl.
Faberovsky ne zcela uzavřený konec oceňuji zvlášť proto, že ponechává alespoň jiskérku naděje.

"Kniha zvláštních nových věcí” je nádherný román, ve kterém nenajdete hluché místo. V zásadě pojednává o lidech a vztazích mezi nimi, ať už to jsou lidé pozemští či vzdálenější, o schopnosti rozhodnout se mezi (po)voláním a láskou, o vyrovnání se s vlastní minulostí i budoucností. Zasazení děje na planetu ve vzdálené galaxii je v podstatě jen nutnou kulisou pro příběh. Tím ale nechci naznačovat, že by autor planetu Oasis nebral vůbec vážně a věnoval jí málo prostoru. Naopak, mezi mé oblíbené pasáže patří kupříkladu Faberův úžasný popis místní atmosféry a dokonale zvláštní ekosystém výborně nahrává biblickým aluzím. Navzdory tomu, a i faktu, že hlavní postava je kazatel, to ovšem není kniha o náboženství, stejně jako se nejedná o sci-fi jako takové. Hlavním nositelem děje je Peter, ideální křesťan, který se nevtírá, snaží se jít příkladem a má soucit a pochopení, sám má za sebou divokou minulost, ze kterému mu pomohla se dostat právě jeho žena Bea. Bea, která zůstala na Zemi a s Peterem může komunikovat pouze prostřednictvím elektronických dopisů a díky ní dostáváme nahlédnout do dějů na naší planetě ve Faberově nespecifikované budoucnosti: Zemi postihuje řada nebývale silných přírodních katastrof, která následně vyvolává rozpad místní infrastruktury a neprospívá ani mezinárodním vztahům. Jak může ženě trpící úzkostí a nedostatkem doma v Anglii pomoci muž, který nachází skutečnou oázu křesťanství a archaické prostoty a klidu na vzdálené planetě? Tahle kniha mě oslovila na skutečně mnoha úrovních, je poetická i napínavá, děj je zpočátku povlovný, spíše než jako příběh působí jako sled přítomností, s důrazem na detail, duševní rozpoložení, ale zároveň se mu nějak daří vás neustále vtahovat hlouběji a hlouběji dovnitř. Bez přestávky. Prostě pořád. Je to kniha, kterou jsem nechtěla nikdy dočíst, ale odkládat se to už také nedalo. Jsem upřímně ráda, že se českého překladu ujal právě Viktor Janiš, protože u něj mám jistotu, že si dal tu práci a má ten dar, aby Faberův nádherný jazyk přeložil přesně tak, jak odpovídá duchu a atmosféře příběhu.

Zvláštním způsobem imaginativní kniha, kterou jsem dočetl, a ani nevím pořádně proč. Hlavní postava neslaného nemastného pastora Petera mi byla nesympatická a působila na mě jako ti nažehlení Jehovisti, co Vám v neděli zazvoní u dveří. Křesťani jsou hodní, konzumenti jsou špatní, neničte přírodu a mějte rádi kočičky. Na ploše 450 stránek se prakticky nic nestane, a když se něco stane, dozvíme se to z dopisů Peterovy ženy, kterou zanechal na zemi. První třetinu knihy jsem dumal nad tím, v čem se objeví drama, nějak jsem tam nespatřoval žádný potenciál. Ztratí Peter víru? Budou se mimozemštani cukat nebo mají postranní úmysly? Vyspí s kolegyní nebo s mimozemšťankou? Je něco za záhadným zmizením předchozího pastora? Ne nic takového. Mimozemský svět jsou jen kulisy a v knize jde v podstatě jen o to, že vztahy na dálku špatně fungují. Možná i autor byl se svou prací tak nespokojen, že právě proto řekl, že s psaním končí. Přesto napsané je to hezky a čte se to, asi i díky překladu, dobře. Ale pokud sci-fi a od Fabera, tak Pod kůží.