Tuto knihu jsem četla vlastně jen proto, že mám už dlouho políčeno na jinou, bohužel rozebranou, autorčinu knihu. Nerozhodovala jsem se podle námětu. Kniha zřejmě silněji zapůsobila ve Švédsku, protože jednou ze dvou důležitých postav je zakladatel nábytkářského gigantu IKEA, který vyrostl v silně nacistickém rodinném prostředí. Přestože byl on sám také protižidovského smýšlení, spřátelil se s druhou z postav, židovským chlapcem, který před nebezpečím nacismu odešel z Rakouska právě do Švédska. Ničím jiným, než jistým konfliktem mezi nacistickým smýšlením a souběžným přátelstvím s chlapcem méněcenné rasy tato kniha výjimečná není. Příběh Ota, rakouského Žida hledajícího bezpečí v cizí zemi, je jen dalším z tisíců podobných příběhů, což mu samozřejmě neubírá na tragičnosti. Čili za mě kniha, která sice vyvolává emoce, ale vlastně nepřináší nic nového.

Kousek z nakladatelství Absynt je záruka zakusení nepříjemné části historie stravitelnou cestou. Každá jejich knížka křičí, že se o věcech má mluvit, vynášet na světlo, čelit jim a zkusit se poučit. Snad.. Tento kousek není výjimka. Tady se autorka ponořila do dopisů a s jejich pomocí na osudu Otta, jeho rodiny a švédského kamaráda Ingvara poodkryla stránku Švédska, o které se moc nemluví. Ocitneme ve druhé světové válce, není to hezké čtení. Říkáte si, proč otvírat staré rány a rýpat se v nich? Třeba proto, aby se daná země s těmito šrámy mohla vypořádat, postavit se jim čelem a ne je zametat pod koberec. Takže tedy 1938, Hitler, řešení židovské otázky, represe, omezování práv a z toho vyplývající obrovská vlna uprchlíků. Jak se s tím popasovalo Švédsko? V první vlně stanovilo přísně podmínky pro emigranty. Strach z nezdravé konkurence, ovládnutí trhu ve všech odvětví, přemnožení rasy v budoucnu, nezapadnoucí inteligence - to vše se slilo dohromady v antisemitský postoj Švédska, který nebyl vyřčen na plnou pusu, ale člověk umí číst mezi řádky. "Máme štěstí, že v naší zemi žádný židovský problém není, zároveň si ale musíme dát pozor, aby se neobjevil." Číst všechny ty dopisy na ambasádu z tolika odvětví, které brojily proti přijímání uprchlíků, no nečetlo se to lehce. A do toho se rozhodl jeden pastor do této země dopravit stovku vídeňských dětí. Žádná konkurence trhu, jen malé děti. Náš Rakušan Otto se dostal do části Švédska, kde bylo nejvíc nacistů. Třináctiletý chytrý, městský studovaný klučina se začne protloukat zemí, která mu dovolí pracovat jen rukama, zamítne žádost přijmout i jeho rodiče a následně žádost jeho samotného o občanství. Hořkost kypěla, bublala, poznamenaný navždy. Život mu ale zpříjemnilo přátelství s Ingvarem, synem švédských zaměstnavatelů a pozdějším zakladatelem IKEA, kde Otto také pracoval. Co když zjistíte, že člověk, kterého jste považovali za kamaráda byl členem nacistického hnutí ve Švédsku? Teďka k formě: Ze začátku to chce zatnout zuby, nastražit pozornost a prokousat se začátkem s nařízeními v množství oficiálních dopisů . Potom i překousnout monotónnost velkého množství dopisů adresovaných rodičema Otty, kteří měli tu smůlu být vídeňskými Židy bez šance na útěk. Švédsko bylo pohoršeno zacházením s Židy a zahájilo masivní přijímání uprchlíků až příliš pozdě. A toto je kniha o tom proč.