Oceňuji, že se alespoň někdo pokusil kriticky shrnout ve čtenářsky přijatelné formě transformační etapu středovýchodních postkomunistických zemí po roce 1989. Kniha byla oceněna a tak je automaticky přeložena do českého jazyka a vydávána za vzor takřka dokonalého díla. Autorův přístup k jednotlivým státům je pokrokový z hlediska pojímání dané země. Ther klade důraz na odlišnost regionů a v tom vidím největší pokrok jeho práce. Odlišnost chudých a bohatých regionů či městského a venkovského prostředí je v literatuře málokdy reflektována. Dílo vychází především z literatury a statistik. U statistických pramenů a různých koeficientů mám bohužel silný pocit, že neodráží realitu věrně. Je třeba hlubší analýzy u jednotlivých zemí. Regionálních výstupů je rovněž málo. Autor se často dopouští hrubého zkreslení či nevědeckých a naprosto zcestných přešlapů. Na s. 151 např. píše "i přes zapálenou propagaci tržního liberalismu z úst politiků jako Václava Klause byly zavedeny systémy sociálního státu po vzoru starých členských států EU." Sociální systém byl ve východní Evropě (ČR, Slovensko, Polsko atd.) zejména pozůstatkem byrokratického socialismu !!! To, že ženy mohou zůstat se svými dětmi 3 roky na mateřské (rodičovské) dovolené, to, že v sobotu se nechodí (většina pracujících) do práce, státní důchodový systém, zdravotní pojištění atd. je výdobytek systému před rokem 1989 nikoli importu z Francie, Švédska či Švýcarska. Tyto státy naopak posledních cca 30 let sociální systém očesávají jak mohou. Naše zdravotnictví je přeci přes řadu problémů díky státnímu vlastnictví (alespoň částečnému) stále jedno z nejlepších na světě. Řada evropských států nám ho může jen závidět. Zajděte si k doktorovi v USA, VB či Švédsku a uvidíte... Navíc je stejně jako vzdělání stále dostupné širokým vrstvám populace. Autor je nekritickým zastáncem EU a to z knihy také čtenář ihned pochopí. Je pravdou, že řada zajímavých a prospěšných projektů je financována z EU, ale negativa se čtenář v knize nepřečte. Dirigistické zájmy silných členů (Německo, Francie) jsou přeci více než zřejmé. Hospodářství EU pracuje na zvláštních principech nejednotného zdanění, nejednotné celní politiky a na vykořisťování chudších zemí resp. jejich pracovní síly. To je ovšem koncernová politika, která jde čím dál více proti národním zájmům členských zemí. Tato chybná cesta je ještě živena politickými stranami napříč celým politickým spektrem včetně tzv. sociální demokracie. Snad by bylo dobré si přečíst rovněž další publikace - Švihlíková - Jak jsme se stali kolonií, Tranzitivní ekonomiky atd. Kniha přináší celou řadu zajímavých údajů, ale výsledek je rozporuplný.