Podobné tituly

Kniha se zabývá generacemi mladých socialistů, a to především sociálních demokratů, v letech 1900 až 1920. Příčiny a zdroje radikalizace mladých sociálních demokratů hledá prostřednictvím generačního přístupu. Z pohledu české historiografie je kniha inovativní tím, že pro zpracování daného historického tématu a doby volí autor právě metodu generačního přístupu – nezaměřuje se přímo na „velké“ dějiny, ale na prožívání a vnímání událostí určitým segmentem společnosti.

V čem může být kniha zajímavá pro anarchisty, kteří sociální demokracii „příliš“ neholdují?

Tehdejší sociální demokracie nebyla takovou stranou, jak ji známe dnes. Od jejího přerodu ze sociálního hnutí, které bylo často pronásledováno zákonem, v politickou partaj, v té době ještě neuběhlo mnoho času. Cesta ke „stranickosti“ a parlamentarismu byla sice započata, v sociální demokracii ale ještě narážela na odpor. Kniha zachycuje, že se jednalo především o odpor mladých sociálních demokratů, kteří se dívali podezřívavě na působení svých sociálnědemokratických funkcionářů i poslanců. Ti se na mládež pro její radikálnost, „revolučnost“ a neovladatelnost dívali ještě nedůvěřivěji a snažili se ji za každou cenu usměrnit, politicky socializovat. Základní rozpory se projevovaly např. v přístupu k militarismu. Antimilitarismus byl klíčovým spojníkem mladých lidí napříč celým socialistickým hnutím. Mladé sociální demokraty popuzoval ambivalentní přístup jejich funkcionářů k armádě a fakt, že se v roce 1914 ani vzdáleně nepokusili zabránit světové válce, je šokoval.

Pro vývoj českého anarchismu byl navíc jeho vztah k sociální demokracii velmi důležitý. Tento vztah se z pohledu anarchistů dal velmi záhy popsat jako negativní vymezování. Stranický princip, disciplína, parlamentarismus – tuto cestu sociální demokracie museli anarchisté důrazně odmítnout a mezi dělnictvem se snažit šířit alternativní anarchistické myšlenky.

Vliv anarchistických myšlenek na formulování a šíření antimilitarismu v českém prostředí zmiňuje i autor knihy, jeho zásadní význam ale upozaďuje. Obecně se o knize dá říct, že anarchismus sice reflektuje, avšak spíše jako jakési myšlenkové pozadí části radikálních socialistů. Působí to dojmem, že si autor vybral alternativní metodický přístup, avšak fakticky zůstává spíše na poli historického „mainstreamu“. Kontext s anarchismem, který v této úvaze uvádím, jde tedy většinou nad rámec dané knihy.

Vedle (anti)militarismu autor knihy probírá i další témata, důležitá pro tehdejší dění. Zabývá se antiklerikalismem, změnami ve vnímání genderových rolí, ruskou revolucí a samozřejmě první světovou válkou a děním po ní, během kterého došlo k významným politickým i společenským změnám. Pro lepší kontext se autor věnuje také mládeži katolické, nacionálně-liberální či mládeži národních sociálů a reálie, na které se v knize zaměřuje, zpracovává plasticky a přehledně.

Autor dále popisuje, jak po prosincové stávce v r. 1920 dochází k výraznému útlumu politizace mládeže, která byla jednou z opor stávky. Po neúspěšné stávce byl rozkol uvnitř sociální demokracie završen a odštěpením její části vzniká Komunistická strana Československa, ke které se přidává i část mládežnických organizací sociálních demokratů. Ti byli zklamáni již zmiňovaným oportunismem svých funkcionářů před světovou válkou i během ní a samozřejmě také jejich postojem vůči prosincové stávce. Ani KSČ ale nestála o to, aby se skupiny mladých dále radikalizovaly. Stejně jako v sociální demokracii, také u komunistů šlo především o dodržování stranické linie. Tak tedy dopadly radikální tendence sociálnědemokratické mládeže – část přijala své role v rámci strany, část skončila u autoritářských komunistů. Zvítězila stranická forma a zavládla stranická disciplína.

Podobně dopadlo také anarchistické hnutí. Autor knihy v souvislosti s antimilitaristickými kampaněmi zmiňuje i situaci ve Finsku, kde sociální demokraté dosáhli výrazného úspěchu ve volbách. Po nich ale odmítli uzavřít dohodu s některou z jiných politických stran a trvali beze zbytku na svém programu, což je stálo politický vliv. To autor knihy komentuje slovy, že „při dobové zkušenosti a s vědomím alternativ byly kampaně více či méně činem na pomezí zoufalství a rytířské romantiky, šlo o adoraci věrnosti zásadám i v předem prohraném boji a za cenu sebezničení“. Pro anarchisty je ale důležité vědomí, že není kompromis jako kompromis. České anarchistické hnutí se totiž ve 20. letech 20. století rozpadlo právě z důvodu opuštění vlastních zásad, když se rozpustilo v politických stranách, proti jejichž existenci v předchozích desetiletích soustavně bojovalo. Nám anarchistům to ukazuje, že lpění na zásadách není záležitostí „romantickým představ o věrnosti“, ale nutným předpokladem pro přetrvání. Opravdu nám nejde o „přežití“ za každou cenu. Musí nám ale jít o přetrvání ideje.

Zároveň je potřeba tuto ideu zprostředkovat i dnešním mladým lidem, aby se nepřidali k populistům a autoritářům, ať už na pravé či levé straně politického spektra. Perspektivy mladých v současné společnosti, tak jak je nyní nastavená, se totiž neustále zhoršují. Vypadá to, že „úspěšných“ může být stále méně lidí, zatímco řady neúspěšných (a nezaměstnaných) mladých se neustále rozšiřují. Ať už mají jakékoliv sny a představy, nebudou je moci v současné společnosti realizovat. Bylo by skvělé, kdyby se dynamika a nespokojenost mládí přelila do vytváření nových pozitivních perspektiv, ne do frustrované podpory fašizujících tendencí.

Krátký dovětek ke kontextu vydání knihy

Knihu vydalo Centrum pro studium demokracie a kultury, které má za sebou již řadu zajímavých knih. Spoluzakladatelem této obecně prospěšné společnosti a členem její správní rady je Petr Fiala, lídr občanských demokratů. Začátkem října Centrum uspořádalo koncert, který byl věnovaný právě Fialovi, a to „za překonávání překážek, šíření naděje a používání rozumu v politice“. Koncertu se měl Fiala přímo zúčastnit, dokonce zde měl i podepisovat své knihy! Akce se jistě vydařila a nejspíš se na „podporu“ vybralo i dost peněz, takže Fiala mohl záhy vyrazit na výlet – na maďarské hranice k ostnatému drátu. Zde se šiřitel naděje a rozumu, dobrý křesťan, předseda a profesor nechal vyfotit a podumal o uprchlické krizi, aby nás nenechal na pochybách, jak to s evropskou demokracií a kulturou v současné době vypadá.