Románový prequel původní seriálové epizody značně převyšuje. Těží z toho, že na rozdíl od osmdesátiminutové televizní stopáže může pracovat s podstatně větší plochou, detailněji a do hloubky rozpracovat postavy – a to jak vyšetřovatelů, tak podezřelých a oběti.

(...) Chytrá, uvěřitelná, suverénně vystavěná a v mnoha směrech nekonformní zápletka je jednou z nejlepších, jaké lze v české detektivní tvorbě posledních let najít. Charakterizovat postavy už čeští detektivkáři umějí velmi dobře, což osvědčuje i Procházková; paradoxně zajímavější a barvitější jsou podezřelí. Autorka dociluje toho, že čtenář sleduje případ nejen z perspektivy vyšetřovatele, ale cítí také s podezřelými, fandí jim a hledá někoho jiného, kdo by odpovídal obrazu chladnokrevného vraha. A nenachází ho, protože jediným opravdu zavrženíhodným padouchem byl zavražděný.

<p>(...) Jde o román postavený na detailní psychologické pavučině vztahů kolem navenek spořádaného, ale vnitřně zkaženého policisty Zapletala, který je nalezen mrtvý v lomu. Procházková staví do popředí téma narušené rodiny, malých velkých lží a nepřiznaných vin. Vyšetřování vraždy se točí kolem různých forem vztahové perverze, sexuálního násilí, feminizovaného zločinu, zavadí také o společenský přesah (korupce, lobbismus). Major Marián Holina podobně jako severští kolegové preferuje "podivný pocit v břiše" před forenzními vědami, dokonce experimentuje s astrologií coby pomocnou důkazní disciplínou. Autorčin vypravěčský styl je elegantní v dávkování informací, všímavý k charakterovým nuancím a schopný pracovat s širokou škálou reálií.</p>