Petr Volf celý život píše o umění. S malíři, sochaři a architekty vedl stovky rozhovorů, mnozí se stali jeho přáteli. Zároveň je vášnivým sportovcem. Od dětství se věnuje nejrůznějším sportům, atletiku dělal i závodně, jako dítě patřil k nejrychlejším v republice. V rané dospělosti se naučil hrát tenis, ale dnes ho nejvíce těší cyklistika. Dává mu svobodu. „Sednu na horské kolo a jedu si kam chci a přitom si všímám, jaké kde vyrůstají domy, a když se ukážou jako dobré, tak o nich píšu,“ vysvětluje. Je jen logické, že se právě on (jako vůbec první) začal systematicky zabývat tématem sportu ve výtvarném umění. Výsledkem jeho více než desetiletého bádání je reprezentativní publikace SPORT JE UMĚNÍ. (...) Zasvěcený, ale zároveň velmi čtivý text, který doprovází desítky fotografií a reprodukcí, je v češtině i angličtině.

(...) Kniha Petra Volfa je postavena na nápadu spojit oba fenomény a zmapovat české umění dvacátého a jedenadvacátého století právě z hlediska sportovní tematiky. Snad je za tím i nálada doby, které se nedostává velkých, obecně sdílených příběhů. Sport přináší pohyb, barvy, emoce - to vše je pro umělce inspirativní, přičemž diváci bývají leckdy zajímavější než aktivní soutěžící. (...) Volfova kniha je čtivá a nabitá informacemi, autorův styl je ovšem občas až příliš žurnalisticky efektní, obracející se k co nejširšímu publiku. Reprezentativní publikace je doprovázena množstvím reprodukcí i zrcadlovým anglickým překladem - podařilo se zkrátka najít atraktivní téma, které je třeba využít. Nic proti tomu, pokud se díky tomu podaří k současnému umění přitáhnout nový okruh zájemců, přinášejících osvěžující pohledy a podněty.

Novinář a spisovatel Petr Volf v knize novátorsky vyčleňuje z množiny českých uměleckých děl 20. a 21. století ta, která zobrazují sport, sportovce nebo sportoviště. Nachází také sportující umělce, a co je důležité, hledá vzájemné ovlivňování a střetávání těchto oborů – od vzájemné inspirace až po srovnání sportu s uměleckým projevem.

(...) V zajímavých, poučných, nečekanými informacemi nabitých textech najdeme vše o tom, jak se sport a umění vzájemně inspirují a prolínají, i příběhy nejznámějších děl a nejvášnivějších sportovců mezi majiteli palet, štětců a dlát. (...) Kdyby nebylo umění, nevěděli bychom, jak a v čem a kde a před jakým publikem se ve starověku a středověku házelo diskem, míčem a jinými věcmi. A kdyby nebylo knihy Sport je umění, ani by nás nenapadlo, jak mohutně je sportovní tematika na české výtvarné scéně posledního století, mimochodem století, kdy se sport díky mnoha faktorům konečně plně probojoval do života střední třídy, zastoupena

Přes deset let připravoval publicista Petr Volf knihu o tom, jak se sport promítá do výtvarného umění a jak ho v průběhu posledního století v mnoha rovinách inspiroval. Kniha Sport je umění mapuje toto téma od klasiků typu Otakara Švece až po současné umělce, jakým je třeba Jiří Surůvka. (...) Zkrátka sport má v některých případech k umění velmi blízko, dokonce se mohou hranice mezi oběma oblastmi úplně smazat (krasobruslení, balet…). Je jistě velké umění pěstovat sport na špičkové úrovni, někdy naopak vyžaduje umění fyzickou zručnost, obratnost a sílu blízkou sportu (klasické sochařství či realizace různých instalací). Je tedy zcela namístě, že se Petr Volf věnoval tomuto vztahu několik let a rozebral ho do všech důsledků. Navíc jde o jeho první systematické zhodnocení.