Patřím mezi milovníky komiksů a odvážím se tvrdit, že nová kniha výtvarnice Toy_box, na níž pracovala celé dva roky, se dá s klidným svědomím zařadit mezi špičku, a to jak výtvarným provedením, tak scénářem, v němž se prolíná hned několik rovin.

Moje kniha Vinnetou vypovídá v první řadě o snaze vyrovnat se se ztrátou někoho blízkého, ať už jde o hrdinu dětských příběhů nebo o autorčinu kamarádku SemtexDesign. Kniha je vzpomínkou, která SemtexDesign činí nesmrtelnou, stejně jako její verše, které se tu příběhem prolínají a svým způsobem ho napomáhají i utvářet. Je také výpovědí o problémech, dilematech a radostech samotné Toy_box.

V neposlední řadě je komiks holdem svobodnému životu a jeho hledání, které není vždy procházkou růžovým sadem. Otevírá se před námi prostor „svobodných zón“ squatů a tekno parties, které na jednu stranu přinášejí pocit osobního osvobození a zkušenost kolektivity založené na hodnotách vzájemnosti a sdílení a na druhou stranu permanentní útoky ze strany systému (s jeho posedlostí ziskem a užíváním represivního donucení) či konzervativního okolí, často včetně vlastní rodiny.

Seznámíte se tak s historií amsterdamského squatu ADM nebo s „popravou“ Milady, násilným vyklizením nejdéle trvajícího pražského squatu. Někteří na obrázkách poznají známé tváře a jiní si nostalgicky zavzpomínají při pohledu na propriety z dob, které již odvál čas. Jen málokdo se však ubrání dojetí, které není nijak laciné a činí příběh tak silným.

Velmi pak oceňuji závěrečné poděkování, v němž autorka konstatuje, že nejde jen o „její“ knihu, jelikož bez pomoci (jedno jakého druhu) lidí kolem by zřejmě nikdy nevznikla.

V rozhovoru pro Existenci č. 2/2013 mluví Toy_box o své záměru a říká, že na knize začíná pracovat. Jsem moc rád, že se jí to podařilo.