Moje zkušenost s touto publikací je čerstvá. Řekl bych, že trvá zhruba 1/3 knihy, než se příběh rozběhne. Počáteční autorova tvůrčí, alkoholická a milostná deliria nejsou příliš nápaditá. Jakmile se pustí na výpravu k protinožcům do Indonésie, daří se mu lépe. Společně s autorem jsme svědky postupné degradace původní domorodé kultury, pronikání technologií do pralesa, úpadek šamanů, síla peněz atd...Otázkou zůstává, jestli někdy méně není více.... Pane Formánku, kniha byla fajn.

V jistém návalu euforie jsem si tuto knihu koupil. Po radosti, kterou mi přinesly předchozí knihy J. Formánka, jsem se těšil na další. Ale ouha! I tady se bohužel potvrdilo, že ne každé pokračování jednou napsaného bestselleru je záruka dobré četby. Příběh neucelený, nekonzistentní, poznamenaný těkavostí, zbytečné pasáže, např. ta o tvůrčím psaní - koho to zajímá?? Dojem na rychlo psané a vydané knihy. Ano, Létající jaguár byl taky na rychlo psaný a vydaný, v tom případě šlo vůbec o rekord, ale ta kniha dopadla výborně! Požitek z četby se u Syna větru nekonal, rychlopsavectví se tady nevyplatilo a kdybych mohl, knihu okamžitě vracím. Pěkné věty a originální myšlenky by člověk spočítal na prstech jedné ruky. Navíc nedbale udělaná redakce, v textu jsem našel víc překlepů, než mi bylo milé a to mě taky docela otrávilo. Škoda! Josefe Formánku, příště prosím lépe!