Jak začít? Dílo autora znám a ihned jsem jeho alter-ego začal hledat. Možná jsem ho nalezl, ale nechci prozrazovat. Milovníci Formánkova díla budou určitě spokojeni. Dle mého názoru nejvyspělejší text autora. Zmínil i mou rodnou Třebíč. Z příběhu je cítit dno bytí, které autor možná poznal, když bojoval s alkoholem, a proto je děj velmi osobní a obohacující. Několik dějových linek, mnoho hrdinů, zvraty, prvky magismu, poučení, kterému uvěříte. To si autor protrpěl, neopsal z mudroslovné literatury. Prostě ta kniha je dobrá, hodně dobrá. Čte se skvěle,, rychle, smutně a naději najde ten, kdo hledá...

Stejně tak, jako Josef Formánek patří nerozlučně do Ústí nad Labem, stejně tak Ústí nad Labem a jeho čtenáři si přisvojili Josefa Formánka, jako svého nejznámějšího spisovatele posledních let. Jeho poslední kniha Dvě slova jako klíč volně navazuje na knihy, které autor napsal v předchozích letech. V čem je výjimečná? Právě svojí laskavostí, jak je mimochodem napsáno i v podtitulku. Teprve, když se začtete do této knihy, začíná se Vám otevírat rozmanitý svět Teodora D., který Vás nenutí chodit s ním za ručičku, ale nechá vás volně procházet jeho soukromím, prostředím lidí, se kterými se potkává, myšlenkami a úvahami, které se v hlavě rodí každému z nás, jen jim neumíme dát takový prostor a popis okamžiku, jako se to daří autorovi právě v tomto posledním románu. Byla by škoda psát o konkrétních okamžicích, které vás donutí přemýšlet o životě a smrti, o víře či naději. Ovlivňoval bych čtenáře svým pohledem a kniha by byla postavena do pozice protěžovaného návštěvníka. Najděte si čas a začtěte se do poslední knihy Josefa Formánka. Věřím, že jste-li čtenář, který drží v ruce první jeho knihu, po přečtení se ve vaší knihovně určitě objeví všechna jeho doposud vydaná díla. Přeji všem čtenářům stejný zážitek, jakým jsem po přečtení prošel i já sám.