Úžasná detektivka. Pan Mankell nepíše slabé knihy, ale tohle je jeho mistrovský výkon. Skvělý čtenářský zážitek.

S komisařem Wallanderem jsem měla tu čest poprvé a přiznám se, že s velkou pravděpodobností taky naposledy. Proč? Komisař Wallender je totiž k smíchu. „Pořád neví, co spatřil, ale tuší, že je blízko.“ „Cítí, že ho oblévá nepříjemný pocit, ale nedokáže říct proč.“ „Něco se mu přestane líbit, ale neví, kde se ten pocit vzal.“ Knížka se vleče, konec je fraška, která ani neví, kdy má skončit, a navíc mi vadí mix slovních spojení jako bezbřehá samota, neotřesitelná jistota, nesmírná sklíčenost… to se do thrilleru vůbec nehodí. Dozvědět se po 450 stranách, že komisaři sice hned na začátku došlo, že je hodně blízko pravdě, ale rozhodl se jít radši do slepé uličky, protože ji nedokázal unést… To je čtenářský peklo. Myslím, že i scénáristé Kriminálky Anděl zvládnou vymyslet lepší konec.

Mám za sebou už pět knih tohoto autora, jedna je lepší než druhá, vysloveně je hltám, a když dočítám, těším se na další. Ve slepé uličce je nejlepší, zajímavé téma, "namakané" vraždy, tajemno, psychiatrická léčebna, skalpy... Prostě - 100 bodů s hvězdičkou. A kdo by čekal takové rozuzlení?