<p>(...) Mankellovy detektivky se svým způsobem podobají těm, které psal Georges Simenon. Jsou inteligentně a přemýšlivě napsané, jdou do hloubky a všímají si společenského podhoubí zločinu. Mankell píše o době plné krutosti a bezdůvodné agrese. Sám říká, že série jeho kniho Wallanderovi vznikla z touhy psát o rostoucím rasismu ve Švédsku v 80. letech. A že prý realita vždy literaturu předčí. (...) Román Neklidný muž, který teď vydal Host, líčí poslední Wallanderův případ. Mankell se prostě rozhodl, že se svého hrdiny zbaví, ostatně jak přiznal, nijak zvlášť ho rád nemá. A tak ho odlifroval na venkovskou samotu a mezi řešením případu se zmizením námořního kapitána, který má špionážní zápletku a volně souvisí se studenou válkou, ho nechá propadat do dalších depresí a melancholických stavů. I když Wallander má naději v podobě čerstvě narozené vnučky, nepřestává přemýšlet nad nepoučitelností světa, nad jeho brutalitou, zlobou a hloupostí. Bojuje s nemocí a s blížícím se stářím.</p>