Autorka v tomto svém druhém velkém románu opět potvrdila své značné ezoterní znalosti, když uvádí ústy svých postav i úryvky z myšlenek antroposofa Rudolfa Steinera, teologa P. Teilharda de Chardin (kromě několika soudobějších západních myslitelů, psychologů a matematiků - např. Timothy Leary, John F. Nash). I její znalost života a díla ruské a později sovětské básnířky Mariny Cvetajevy je obdivuhodná. Méně obdivuhodná je ovšem její snaha postavit tuto tragickou postavu ruských literárních dějin do centra svého románu, neboť přitom naráží na vlastní neschopnost formálně zvládnout tak širokou a obsažnou látku. Její nejnovější román se tak stává místy značně rozvleklým a pro běžného čtenáře nestravitelným. Pouze náročný čtenář patrně ocení autorčin pokus o vylíčení těžkého osudu básnířky na pozadí nejen dobových, ale především ezoterních, nadčasových reálií, což by byl těžký úkol i pro velký literární talent. Specifický talent spisovatlky Andrlové nespočívá ani tak v její schopnosti fabulovat příběh, jako spíše v umění vršit v neočekávaných souvislostech jednu epizodu za druhou a tak pozornému a trpělivému čtenáři postupně rozkrývat základní, skryté hlubiny a souvislosti jednoho tragického lidského osudu.