Podobné tituly

Máchovský sborník ke dvoustému výročí narození básníka je velmi povedeným a důstojným skokem do máchovského 21. století. Věřme, že i další generace najdou svého vlastního Máchu, a že zájem o něj neopadne......... Dovolím si citovat ze stran 320 a 321, kde je uveden doslov jednoho významného historického máchovského dokumentu, který lze s úspěchem číst jako aktuální i dnes:

"Právě proti takovému způsobu referování o Máchovi a jeho díle vystoupili čeští surrealisté v čele s Teigem v programovém sborníku "Ani labuť ani Lůna" (Otto Jirsák, Praha 1936). Ocitujeme zde celý Doslov sborníku, podepsaný všemi přispěvateli (K. Biebl, K. Teige, V. Nezval, Z. Kalandra, E. F. Burian, A. Hoffmeister, L. Novomeský a B. Brouk) a také J. Honzlem, J. Ježkem, V. Makovským, J. Štyrským a Toyen:

"Kdo nás chce ještě nutit, abychom netečně hleděli na odpuzující podívanou, na pitvorné hemžení pálených kostelníků oficiální české kultury, na tu řečnickou parádu, která se zve opovážlivě oslavami Karla Hynka Máchy!

Panstvo, v němž je nepopíratelně ztělesněno vše, co nejodpornějšího a nejzvrhlejšího zplodila velká i malá buržoasie, representanti třídy, jejíž instituce odsoudily Baudelaira pro urážku té otrokářské řehole, která se zve morálkou, představitelé režimu, jenž nařídil konfiskaci Lautréamonta a Heineho, a s nimi úřední písaři tak zvané literární kritiky a domestikovaní spisovatelé - všichni rodní nepřátelé myšlenky a poesie -, legitimní potomci těch, kdož před stoletím pronesli nad Máchou národní klatbu, odvažují se aranžovati oslavy básníka, jehož dílo je velkolepou a neodvolatelnou negací té osvěty a toho pořádku, pod jejichž přístřeším dožívá ona forma infamie svůj čas.

Velmi jasně a hlasitě je nutno říci, že Mácha, cizinec v zemi, jejíž vůdcové a ideologové, klečící na stupních trůnu evropské kontrarevoluce, spojili v epoše revolučních otřesů národní obrození s nejpoťouchlejší reakcí, zůstává i po stu letech, která uplynula nad hlavami akademické Krásy a Pravdy, cizincem v prostředí, v němž dosud vládne třída, jejíž zřízení jsou nezbytně nepřátelská poesii a jejíž jedinou svobodou je svoboda zaplatit hotovými.

Buržoasie, která zapovídala před stoletím Máchovi vstup do salonu své vlastenecké idyly, nemá dnes právo přisvojovat si Máchovo dědictví, které nesmí být zneuctěno dotekem rukou dnešních potomků téhož biedermeierovského vzdělance, který zasypal Máj nejtupohlavějšími nadávkami.

Revoluční a žhnoucí jiskry Máchovy poesie se udržely pod popelem století konformismu, aby zahořely úžasným plamenem před očima revoluční avantgardy poesie a myšlenky,jejíž poměr k současné společnosti a její kultuře je také nepřátelským utkáním. Ať si oslavují úředně oprávnění spisovatelé své akademické či církevní a patriotické modly, ať řečníci buržoasie pohřbívají své mrtvé: romantická revolta Karla Hynka Máchy však nemůže být kanonisována a otupena. Poesie, vypověděná z buržoasního světa, nestane se už nikdy vlastnictvím a dekorací měšťáckého pořádku.

My, kdož vzýváme rovněž budoucí vlast, svobodu, promítnutou do budoucí skutečnosti, jsme přesvědčeni, že v době kulturního zatmění slunce, měsíce a všech hvězd, v době, jejíž vládnoucí třída se svými literáty a celou svou intelektuální a morální kocovinou by se zděsila, kdyby pochopila hluboký a pravý smysl Máchovy poesie a každé skutečné poesie, že v době a v národě, jehož morálka a soukromovlastnický nárok censurují Máchův deník, dosud nenadešel den skutečných Máchových oslav.

Oslavu Karla Hynka Máchy si nedovedeme opravdu představit jinak, než jako svrchovaný akt, jímž překrásní hrobaři nestvůrné třídy "velikých měkkých hlav" předají zachráněné dědictví poesie do rukou svobodných lidí společnosti, v níž "poesii budou dělat všichni".

Tento slavnostní akt vidíme jako akt pomsty! "

(Ani labuť ani Lůna, s. 82-83)"