Prozaická prvotina Tomáše Zmeškala je velkým českým románem o druhé polovině dvacátého století. Románem napínavým, historickým i milostným. Nenápadně a zároveň neobyčejně sugestivně ukazuje - bez velkých dobových obrazů a jakékoli prvoplánové...
(...) Všechna tato očekávání - soudě dle nadšené reakce kulturních glosátorů - naplnila v novém tisíciletí až kniha Tomáše Zmeškala Milostný dopis klínovým písmem (Torst). Někdy stačil už fakt, že Zmeškal výtečně, ač nepřímo, popsal osobní propojení odsouzených (a jejich rodin) a soudících v kauzách z padesátých let minulého století; jindy se vyzdvihovalo to, že se autor vyhnul nejjednodušší lineární stavbě vyprávění a zaplétal svůj text i po lehce mystických oklikách náboženských a jiných úvah, jež souvisejí s dějinnou podstatou lidské existence. (...) Svět Milostného dopisu klínovým písmem je chvílemi bizarně magický, s nepopiratelným náboženským přesahem, nejlépe vystižitelným slovem "vytržení"; posléze stroze vyprávěcí, jinde rafinovaně konstruovaný a propočítaný.
Jung modifikovaný Adlerem aneb Desetileté dítě
, iLiteratura , 17.2.2009
Tomáš Zmeškal rodinnou historii, o níž vypráví, představuje téměř demonstrativně, s vědomím, že příběhů o rodinách rozvrácených režimní svévolí známe bezpočet, že jsou zkrátka součástí našeho kolektivního či dějinného vědomí.
Románový debut Tomáše Zmeškala (nar. 1966 v Praze) není rozhodně žádnou rychlokvaškou; podle autorových slov se rodil několik let a ještě déle čekal na publikování. Až nakladatelství Torst dalo Zmeškalovi šanci, a jak dosvědčují dosavadní reakce a především samotná kniha, neprohloupilo.
Součástí Zmeškalovy poetiky totiž je jeho schopnost psát tak, aby svým textem před čtenáře v poklidném tempu kladl otázky a nespěchal s odpověďmi na ně. Jeho vypravování má podobu jakého bludiště, kterým musíte projít, abyste poznali skryté ústřední tajemství, současně se však na cestě za ním potkáváte se spoustou všelijakých odboček a vedlejších uliček.
(...) Čtení jako radostná amatérská archeologie. Stavba románu připomíná svévolně seřazené zlomky z většího slovesného celku, z vnějškově proměnlivého mýtu (mýtu českého národa v druhé polovině 20. století). Ústřední, až intimně povědomý milostný příběh je tu zaznamenáván několika autorskými styly, prokládán košatými ústními vyprávěními a dochovanými písemnými doklady.
Primitivní zápletka, rozvláčný styl, zabíhání do psychiatrie a jiných oborů, o nichž autor mnoho neví.
Je vidět, že to je prvotina autora. Zajímaly by mne posudky recensenta ev .toho kdo publikaci doporučil.
Tuto knihu jsme měli zadanou k analýze (studuji VŠ obor Český jazyk a literatura)a mohu říct, že jsem byla velmi mile překvapena. Román předčil má očekavání a zbořil slogan 'povinné protivné'. Jediné, co mě mírně vyvádělo z kolejí byly cukrářovy vize a příběhy, kterým jsem sice rozuměla, ale nechápala jsem, proč je jimi přerušovan děj. Jinak smekám klobouk před Zmeškalovým uměním.
První část knihy mě uchvátila a mnohým mě obohatila, druhá už byla bohužel zklamáním. Protože si tu druhou horší část nemohu odmyslet ... hází mi to slabší průměr.