František Šmahel se sice původně hodlal věnovat dějinám italské renesance, aby však záhy byl nucen veplout do hlubokých vod husitologického bádání. Zdánlivě nepřehledný oceán zmapoval s přehledem a kniha, která vyšla poprvé již v r. 1993 (a později německy v prestižní řadě MGH) představuje završení jeho dlouholetých výzkumů. Je přitom pozoruhodné, nakolik se Šmahle dokázal vyrovnat jak s bohatým pramenným materiálem 14. a 15. století, tak s výzvou, jíž představují stovky prací na různá husitologická témata - Šmahel se přitom orientuje stejně dobře v teologických disputicích, v počátcích univerzit, v sociálních dějinách, v dějinách vojenství... Konečně Šmahel produktivně využívá podnětů francouzské a německé historiografie a pokud již srovnává domácí poměry se situací v zahraničí, činí tak s přehledem a systematicky. Šmahel se tak právěm řadí mezi naše největší historiky vůbec, neboť se v jeho díle neobyčejná erudice snoubí s invencí, systematičností a schopností působivě a přesně předat vlastní myšlenky. Jinými slovy - tato čtvěřice objemných svazků by neměl chybět v knihovně žádného domácího historika a dobře poslouží i poučnějšímu zájemci o dějiny středověku.
Nejspíše nadlouho jediná, zároveň ale nejlepší, vyčerpávající a (i ve své hutnosti) strhující a až na několik pasáží 1. dílu čtivá syntéza neslavnějšího věku naší vlasti. Doba vymknutá z kloubů, kdy se lidé vraždí ve jménu Boha, který je již dávno opustil, je ve Šmahelově podání strhujícím čtením, které je dáno i tím, jak si autor uvědomuje mantinely současné mediavistiky. Nutnost pro každého, kdo alespoň na chvilku uvažoval, že se chce dozvědět něco erudovaného o českém středověku.
