Podobné tituly

"Král, dáma, kluk" (1928) je druhý román Vladimira Nabokova, který vydal pod uměleckým jménem Sirin a po čtyřiceti letech výrazně revidoval pro anglické vydání (vynikající český překlad pro nakladatelství Paseka připravil Pavel Dominik). Spisovatel děj zasadil do pro něho dobře známých kulis Berlína dvacátých let minulého století, kde v nucené emigraci několik let žil. Vypráví tragikomický příběh milostného trojúhelníku, do jehož pečlivě vyznačených vrcholů umístil úspěšného německého podnikatele Kurta Dreyera, jeho pohlednou ženu Martu a mladého synovce Franze, kterého se podnikatel uvolil zaměstnat ve svém obchodním domě. Marta, pro níž je manželství jen prostředkem společenského vzestupu, využije vlastního půvabu k tomu, aby Franze svedla a následně spřádala nereálné plány na vraždu manžela. Již zdánlivě vyčerpané téma milostné vášně Nabokov se čtenářem osobitě rozehrává jako napínavou karetní partii, v níž se překračují tradiční konvence (nejen ty literární) a mísí humor s ironií, molární závažností i falešnými stopami, jež tento potměšilý spisovatel na čtenáře vždy ochotně nastraží.

Nabokov román vydal tři roky po Dreiserově "Americké tragédii", která se mu protivila formou románového protestu, plytkou objemností či naléhavým morálním apelem. Neprotivila se mu ale natolik, aby z ní nečerpal některé scény. Rovněž podobnost jmen Dreyer a Dreiser není náhodná a souzní s ironickým posměchem, jakým se Nabokov ke své literární postavě chová. V závěru se do románu vydává „na inspekci“ také autor se svou ženou. Jejich milostné štěstí, vracející se k Franzovi jako leitmotiv, kontrastuje s chladným manželstvím Marty a Dreyera. Franz závidí tomuto šťastnému páru a cítí se jako nevinný mladík, jehož si podmanila starší žena, která se navzdory krásným šatům a líčidlům podobá velké bílé ropuše. Ano, Marta je paní domu, mučednice, pro níž je společensky neúnosné nemít milence, ale „král“ i „kluk“ se jí pošlostí, zaslepeností a krátkozrakostí vyrovnají.

Nabokov považoval Král, dáma, kluk za nejveselejší ze svých románů a v předmluvě k anglickému vydání ho s hravostí sobě vlastní označuje za „bystrého barbara“. Důkladnou revizi omšelého díla provedl v době, kdy již pět let pracoval na románu "Ada aneb Žár" (1969). Zdánlivě zbytečně vynaložené práce nelitoval. Vnímal ji jako příležitost, jak využít jistých vnitřních možností, které mu nezkušenost i nedočkavost, ukvapenost myšlenky a těžkopádnost slova kdysi odepřely.

Román se dočkal také filmové podoby, ale ne zrovna zdařilé, protože se z ní Nabokov zcela vytratil a zůstal pouze příběh viděný očima filmových tvůrců. Režisér Skolimowski film později označil za svůj největší umělecký omyl. Přestože byl Nabokov velkým filmovým fanouškem (jednu ze scén v románu "Král, dáma, kluk" si do anglického vydání dokonce vypůjčil z Hitchcockova "Psycha"), zůstane ironií osudu, že jeho díla jsou pro svou složitost prakticky nepřevoditelná na filmová plátna, snad s výjimkou Kubrickovy "Lolity" (1962), kdy ale autor spolupracoval na scénáři. Přestože v něm uplatnil jenom výsek románu, dokázal zachovat ducha i podtext vlastního díla.