Podobné tituly

Knihu devatenáctileté Vietnamky Lan Pham Thi Bílej kůň, žlutej drak vydalo na sklonku letošního léta nakladatelství Knižní klub, zároveň mu byla udělena Cena Knižního klubu pro rok 2009.

Útlá knížka Bílej kůň, žlutej drak je ještě " nastavena" ilustračními fotografiemi a vyprávěním z vietnamské mytologie. (...) Lan Pham Thi pracuje s češtinou naprosto suverénně, má smysl pro gradaci podporovanou právě krátkými větami a sám příběh je svým způsobem dostatečně napínavý. Proč si to také nepřiznat - jen málokdo z nás by nebyl zvědavý na zákulisí stánků s laciným textilem, odkud v poledne voní (či pro někoho páchnou) misky s nudlemi s kousky zeleniny v kořeněné omáčce, či na odvrácenou stranu restaurace, v níž je před námi během chvilky plný talíř pikantní krmě. (...) Lan Pham Thi - či vlastně její hrdinka - si vyřizuje účty. S pomíjivou láskou, s primátorem, který tu je z ryze populistických důvodů, a vlastně i s jedním ze skinů, kteři ji spolu s bratrancem na začátku napadli. Velice dobře zvládnuté a vtipné finále však nic neřeší, pointa je někde jinde...

(...) Těch několik ostře nahozených momentek, proložených pohádkou o dračím králi a efektními fotografiemi skal, moře a buddhistických oltářů, tvoří kompaktní celek vypovídající o střetu dvou světů: českého maloměsta, kde se Vietnamcům tyká a lidé v nich v nejlepším případě vidí užitečné šmelináře, a niterného světa vietnamské komunity, kde mají dobro a zlo na starosti draci a moudrost se hledá u duší zemřelých. (...) Číst tuhle knihu je zážitek o to silnější, že na něj nejsme zvyklí. Nám Čechům málokdy někdo suverénní češtinou řekne, co si o nás myslí. Jako to říkají němečtí Turci Němcům nebo Alžířané Francouzům. Příběh, který napsala ve svých devatenácti letech rodačka z Chebu, se odehrává tady a teď. Co se slovníku týče, s nadhledem míchá výrazy ze střední školy s kultivovanou češtinou, přičemž všechno pěkně "odsejpá". Text navíc prokládá vietnamštinou a zkomolenou češtinou, kterou používají její příbuzní, kteří - na rozdíl od ní - nevychodili české školy.

(...) Na druhou stranu autorka otevřeně vydává nelichotivé svědectví o české xenofobii, rasistických tendencích, naštěstí ne všudypřítomných. Čteme tu o zbabělém rasistickém útoku proti bezbranným dětem, o aroganci a úplatnosti úředníků, o zločinu vypálení vietnamského stánku, ale i o ojedinělé statečnosti českého malíře, který je schopen nekompromisně vystoupit a s vietnamskou rodinou se sblížit. Vcelku to opravdu není lichotivé svědectví. Ale autorce zdaleka nešlo jen o nějaké svědectví či prvoploánovou obžalobu. Devatenáctiletá dívka mluví otevřeně, nediplomaticky, nelaskavě, nebere si servítky, je naplněna mladistvou otevřeností. Působivé krátké, stylisticky odstíněné věty s vynikající schopností charakterizovat mluvčího, inteligentní kompozice syžetu, to jsou přednosti nadějné prvotiny. Nevelkou prózu lze přečíst na jeden zátah; působí syrovostí prožitku i schopností povýšit jej na literaturu. Jen pachuť nelichotivé hořkosti po přečtení přetrvává.

(...) Ve čtrnáctileté historii soutěže o nejlepší nevydaný český rukopis jde o nejmladší vítězku. A navíc vietnamského původu. Nynější vydání této knihy je prvním českým příspěvkem k fenoménu "migrační literatura", a to není rozhodně málo. (...) I když dějová linie může na první pohled někomu připadat nepropracovaná, text rozhodně není středoškolsky pojaté sociálně kritické vyprávění ze života vietnamské komunity. Jde o autentický vhled do jejího všednodenního života, strachu komunity i izolovanosti. Tam, kde text ztrácí na obsahové propracovanosti, "zaskakuje" formálně zvládnutí styl vyprávění: suverénní, ironizující i úsporný. Lan Pham Thi výtečně pracuje s obecnou češtinou, kterou mixuje s vietnamštinou. Má velké téma, pozorovací talent a v této chvíli i výhodu významného vydavatelského domu, který umí se svými autory pracovat.