Dobrý den! Vyhrála jsem knihu Chuej Kche hledá cestu : pověsti o klášteru Šao-lin. Přemýšlela jsem, komu ji věnuji. Bylo mi jasné, že jako navíc ateistku mě nějaké pověsti o klášteru absolutně nemohou zaujmout. Říkala jsem si, že taky obesílám kdejakou soutěž, aniž bych si důkladně přečetla, o co vlastně soutěžím. Akorát obrázky se mi moc líbily, protože ke staré čínské a japonské kultuře jsem měla vždycky velice pěkný vztah. Tedy musím konstatovat, že jakmile jsem se začetla do prvního příběhu, hned jsem 'byla chycena'. Příběhy jsou psány velice čtivým stylem, sympatickým písmem, délka příběhů tak akorát. Mám ještě několik příběhů dočítat, ale už teď vím, že se s tou knížkou budu těžko loučit a že se k ní budu vracet! Tedy žádné darování někomu nepřichází v úvahu! Navíc se mi velice líbí, že u každého příběhu je napsáno, kdo jej vyprávěl, i jeho povolání a věk, např. Vypravěč Wang Čchun-wang, lékař, 71 let, zaznamenáno zima 1961. Příběhy jsou napínavé, jsou to takové vlastně pohádky, ale akční, v některých případech čtenáři až zatrne a nemůže se od příběhu odtrhnout, dokud ho nepřečte celý, dozvěděla jsem se i mnoho nového, co jsem dosud nevěděla, některá stará rčení si vypisuji a snažím se je zapamatovat, třeba se mi líbí 'Když někdo dlí se srdečnými přáteli, tisíc číší vína nestačí.' Takže bych chtěla vzkázat těm, kteří se taktéž bojí, že půjde jen o nějaké náboženské úvahy či popisy čínského bojového umění, není tomu tak! Nebojte se po knize sáhnout, je to úžasná odpočinková četba, pro letní měsíce a dovolené jako stvořená!