Páteří výboru z poezie, jíž se rakouská autorka s českými předky Traude Veran (nar. 1934) představuje tuzemskému publiku, jsou apostrofické básně, tematizující vztah k nejbližším bytostem - k muži a dětem. Dominují první ze čtyř částí sbírky, rozesety však jsou i do ostatních tří oddílů. Lyrický subjekt je v nich stylizován jako žena senzitivní a zranitelná, věrná, starostlivá a neustále se o své nejbližší trochu strachující, zároveň ale i žena silná, která se pro dobro nejbližších podřídí - s bolestí a vědomím křivdy však žije dál a nikomu nic nezazlívá. Souběžně s tímto leitmotivem se silně akcentuje i motiv nezastavitelného uplývání času, který je však schematizován v kontrastu odlesku minulosti jako idyly a proti němu truchlivé přítomnosti (...)
