<p>Poslední dokončený román Libuše Moníkové, německy píšící autorky českého původu, není příběh v klasickém slova smyslu. Jde spíš o text esejistický. Křehká epická kostra románu Zjasněná noc Libuše Moníkové zachycuje návrat Leonory Marty, slavné choreografky a tanečnice, do rodné vlasti. Její cesta z Německa do Prahy, původně zamýšlená jako lehce prodloužená zastávka během turné, vytváří prostor pro mnohá srovnání porevoluční metropole a života jejích obyvatel se stavem před dvaceti lety, kdy Marty město i republiku opustila. Samotářská umělkyně (jejíž iniciály korespondují s autorčinými) nosí v hlavě zakonzervovaný obraz domova svého mládí. A ač rozhodně není idylický, přesto dochází k rozčarování aktuálním stavem. </p>

<p>Něco málo přes devadesát stránek stačilo autorce (1945-1998) v jejím posledním dokončeném románu k tomu, aby současně s milostným česko-německým příběhem popsala situaci v prvních letech po listopadu 1989. (...) Vyjadřovací hospodárnost, až úsečnost knihy odpovídá současnému spisovatelskému trendu, ale bez banalit a tematické prázdnoty. Naopak, motivů je zde rozehráno tolik, že by jiný mohl ještě léta vykrádat.</p>

Za pozornost stojí dvojí adresnost próz Libuše Moníkové. Své knihy píše německy, tedy primárně pro německé čtenáře. Proto je knize spíše ku prospěchu její opožděné vydání v České republice. Moníková se totiž hojně a podrobně rozepisuje o událostech, jakými bylo jednání o odchodu sovětských vojsk, zhoršování česko-slovenských vztahů a dalších, na jejichž pozadí je rozvíjen milostný příběh hlavní hrdinky. V roce 1996 bylo jejich zachycení zajímavé pro německé publikum, které s československými reáliemi nemuselo být blíže obeznámeno. Pro české čtenáře se v té době stále jednalo o aktuality. Nyní, s odstupem doby, zaujme společenská rovina novely víc, jelikož připomíná momenty přikryté dvacetiletým nánosem dějinného prachu. (...) Zjasněná noc nicméně zůstává vynikající knihou, možno říci beletristickým esejem o vztahu dvou lidí, dvou epoch a dvou národů.