Kniha s podtitulem Český konzervatismus a jeho proměny za dvě stě let obsahuje podle anotace vše podstatné z českého konzervatismu za období 1789-1989. Publikace má přinášet vyčerpávající výčet českého konzervatismu a jeho osobností jako František Jan Vavák, František Palacký, František Ladislav Rieger, Josef Pekař, Antonín Švehla, Milan Hodža, Jakub Deml, Otokar Březina, Rudolf Beran, Rio Preisner, Václav Benda, Vladimír Čermák a další ... Dodejme, že vše autor promyšleně nazírá a zpracovává „konzervativní“ pravicově-katolickou optikou, která by však nemusela být nepřekonatelnou překážkou ani pro čtenáře z odlišného politického a ideového spektra. Uvedené se týká především prvních pěti kapitol, zejména v dalších již jsou osobní angažovanost autora a zaměření studie citelně patrné. Nicméně leckde a pro leckoho až provokativní text stále zůstává inspirativní a poučný.
Publikaci D. Hanáka lze doporučit všem přemýšlivým zájemcům. Rozhodně však nejde o lehké čtení do vlaku, ani o bezproblémový text, který nikoho nevyprovokuje a neurazí. Inspirace lze nacházet na mnoha místech, namátkou v konceptu autoritativní demokracie tzv. Druhé republiky. Dnes taktéž hrozí zánik českého národa (např. díky rozpínavosti projektu EU) a návrat ke konzervativních východiskům a tradičním hodnotám i české obrozenské kulturní tradici může být nadějí. Povinnou četbou by měla být kritika masarykovské humanitní demokracie (s aktuálními konsekvencemi) a idealistických přístupů k zahraniční politice, s řadou tragických historických zkušeností. Velmi poučné jsou pohledy na režim po roce 1948, zejména na fatální důsledky ztráty víry v dalších vývojových etapách nebo vytrvalé iluze reformních komunistů. Studie D. Hanáka je kontroverzní, místy provokativní a někdy i nekorektní, ale stále profesionální. Autor měl schopnost a odvahu toto napsat. A to není málo.
