Starobylé městské brány mám velmi ráda, i když v jejich oboru nejsem odborník. Vždy na mne dýchnou dojmem něčeho trvalého, pevného, stabilního. Byť paradoxně řada městských bran vzala za své ve velmi krátkém období městských asanací, které se prohnalo většinou měst a způsobilo zmizení řady architektonických památek nejen hradeb, ale i bran a celých ulic, a jen málo z nich tomuto fenoménu tehdejší doby odolalo. A samozřejmě to svým způsobem vyvolává určitou nostalgii, byť je taková postupná architektonická výměna přirozená. Nové holt vždy do větší či menší míry nahradilo v nějaké době předcházející, starší, a nebýt toho, máme všude ještě dnes hradiště s hliněnými valy s palisádami a jednoduchými zemnicemi místo dnešních měst plných skla a oceli tyčící se až k nebi (jestli je to malebný a oku lahodící horizont, to nechť posoudí každý svým vlastním estetickým cítěním, které máme každý velmi individuální, stejně jako jsou i stavby individuální a rozmanité). Zbytky malých prastarých dřevěných kostelíků by nenahradily postupně o něco větší zděné románské (nejen) rotundy, ty posléze ještě velkolepější zdobné gotické stavby, nakonec barokní chrámy (nejen) Santiniho… A obdobně palisádami obehnané malé dřevěné tvrze či primitivní skalní hrádky, protože by je nikdy nenahradily pevnější a odolnější středověké hrady a následně pohodlné a uvolněné renesanční zámky a nakonec exkluzivně reprezentativní rozsáhlé barokní areály. A v dnešní době možná zase to „rádoby baroko“ v podobě tzv. „podnikatelského baroka“ :o) Nicméně když už se tedy tyto městské brány zachovaly, působí dojmem, že tu stojí věčně (no, téměř to tak bývá), tvoří jakýsi záchytný bod, často i nenápadně skrytý v okolní zahlušující zástavbě (i když v některých vzácných případech jsou nepřehlédnutelné, pokud zůstaly uprostřed nyní prázdného místa náměstí či parků, které vznikly v místech pásů bývalých hradeb). I proto je tato kniha velmi zajímavým průvodcem, takže cestovatel nemusí takové vzácné starobylé památky objevovat jen tak náhodou, když zabloudí do nějakého zapomenutého kouta města či nenápadné, opuštěné části (jako se mi to stalo kdysi u České brány v Bělé pod Bezdězem), nebo ji náhodou zahlédne průhledem na konci nějaké ulice, ale může si ji předem najít, nepřijde tak o žádný neobjevený skvost. Šikovná je i verze elektronické knihy, kterou tím pádem lze mít kdykoliv kdekoliv stále s sebou a neváží v batohu ani gram navíc, snadno se v ní dá vyhledávat atd. Za mne tedy skvělý počin pro milovníky architektury a poutníky po krásách naší vlasti.