Podobné tituly

I přes překladatelské nedostatky a chyby ji považuji za jeden z nejlepších cestopisů, které jsem kdy četl. Knihu mohu doporučit těm, kteří se zajímají o zákoutí lidské duše, jenž bystrý pozorovatel, jakým Colin Thubron je, výborně vystihuje. Nesouhlasím z názorem pana Brože, že ukazuje jen to negativní. Poetika knihy spočívá v syrovosti a drsnosti, kde mezi řádky neuniká čtenáři krása odlehlých končin světa. Hlavní touha autora je, nalézt kořeny nebo-li 'původní šamanskou duši Sibiře'. Během cestování se setkává s ruskou pohostinností, přírodou, kulturou, které prokládá komentáři z různých oborů jako je biologie, či historie. Já jsem ji četl už několikrát a zase se na ni chystám. Po přečtení knihy, jen těžce odoláváte pokušení se na ta místa podívat sami.

Neviděl jsem knihu v originální anglické verzi, k české verzi knihy mám řadu připomínek, mj: • že je Transsibiřská železniční magistrála hodně dlouhá nikdo nepochybuje, ale že „... je dlouhá bezmála devadesát tisíc kilometrů, ...“ jak se uvádí na str.30 tak tomu jistě nevěří ani absolvent základní školy, protože pak by se obtočila více než 2x kolem rovníku, nejenom z Uralu do Vladivostoku! • překládat samovar jako boiler (str.225) není nejlepší; • jurty které údajně byly v oblastní vesnici Usť Ulagan (str.99) nejsou jurty, ale obydlí zvaná „ajl“ (za měsíc pobytu v Ulaganu jsem tam žádnou jurtu neviděl). Jurta je stavba stanového typu kde kulatá dřevěná kostra z latěk je potažená nějakou plachtovinou, kdežto ajl je dřevěný srub nejčastěji s šestihranným půdorysem a otvorem ve střeše; • „kusy plátna“ zavěšené u studánky (str.102) příp. i na jiných významných místech nejsou ve skutečnosti kusy, ale úzké pásky plátna připravené podle daných pravidel - na dva prsty široké, dva lokty dlouhé, téměř vždycky bílé a také určitým rituálním způsobem uvázané, nejčastěji na větve stromů. Na Altaji se nazývají „ťalama“ a jsou to obětiny duchům tajgy; • jazykovým korekturám také leccos uteklo – např. str.101 „... říše Skythů, ...“ dál už je „... pro Skytly ...“, str.239 „... všechny republiky chtěli ...“, atd. Celkově mi kniha tak trochu připomíná cestopisy vydávané zde v dobách normalizace, kdy „vlasteneckou povinností“ angažovaných autorů bylo referovat jen o negativních poznatcích z navštívené (kapitalistické) země, nic pozitivního. Ale konečně – knihu si přečtěte a udělejte si vlastní názor jak na knihu, tak na Sibiř.

Mnoho let obchoduji s Ruskem, jisté věci chápu až po přečtení tohoto místopisu. Ve všech směrech seriózní věc, lze jen gratulovat autorovi i všem, kdo připravovali české vydání. Rusofil

Vynikající cestopis o krajině pro mě téměř neznámé. Po jeho přečtení mám pocit, že se tam musím podívat!