(20. 8. 1878 Tasov – 10. 2. 1961 Třebíč)
Básník a katolický kněz. Autor zhruba stovky knih, z nichž mnohé patří k základním dílům moderní české literatury. Kromě snových próz Hrad Smrti (1912) a Tanec Smrti (1914) jsou to například apostrofy květin Moji přátelé (1913), „lyrická symfonie“ Zapomenuté světlo (1934), 26 svazků básnického dokumentu Šlépěje (1917–1941) či próza Mé svědectví o Otokaru Březinovi (1931). Jedinečným rysem Demlova psaní je vzájemné propojení knih, z nichž postupně vzniká živý a dramatický celek.
Deml absolvoval bohoslovecký seminář v Brně a roku 1902 byl vysvěcen na kněze. V následujících sedmi letech působil jako kaplan na různých místech Moravy. Jako básníka a esejistu jej od počátku inspirovalo dílo Otokara Březiny, který se stal jeho rádcem, dobrodincem, adresátem jeho dopisů i postavou díla. Od roku 1903 Deml spolupracoval s výtvarníkem Františkem Bílkem a vydavatelem Josefem Florianem. Postupně se s nimi dočasně rozešel a po sporech s brněnským biskupstvím přišel o místo v církevní správě. Ač byly jeho kněžské pravomoci mezi lety 1913 a 1918 a zčásti i do roku 1929 omezeny, knězem zůstal do konce života. V roce 1912 začal intenzivně vydávat vlastní knihy, od počátku dvacátých let za spolupráce vydavatelky Pavly Kytlicové a od poloviny třicátých let Marie Rosy Junové. Po dvacetiletí častého stěhování si v roce 1922 s pomocí přátel postavil dům v Tasově. Jako vzdělavatel i publicista se aktivně zapojil do sokolského hnutí, vystoupil z něj v roce 1928. Po smrti Otokara Březiny (1929) často citoval ve svých textech jeho soukromé výroky a vyvolal tím nesouhlas mnoha kritiků včetně někdejších přátel. Ve znamení sporu o Březinu se pak nesly jeho Šlépěje až do roku 1941. Po roce 1943 a znovu pak 1948 nesměl oficiálně publikovat, avšak stále psal a překládal.
Výbory Demlových prací začaly vycházet od šedesátých let, v roce 1972 však bylo jeho dílo zařazením do katalogu Literatura závadného politicko-ideového a protistátního charakteru znovu zakázáno. V té době už četní čtenáři i badatelé opisovali básníkovy práce v samizdatu. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let vyšlo ve strojopisné edici VBF třináct svazků Díla Jakuba Demla, které uspořádal a komentoval Bedřich Fučík s Vladimírem Binarem a poprvé tak edičně i doprovodným svazkem Zpráva o uspořádání Díla Jakuba Demla (1981) představili celek básníkova psaní v jeho šíři, rozmanitosti a složitém vývoji.
Po roce 1989 vyšla v reedicích řada básníkových knih – zejména v nakladatelstvích Votobia a Vetus Via Jaroslava Erika Friče – i výbory z prózy, poezie publicistiky či dopisů (mj. v edicích Jindřicha Chalupeckého, Jiřího Oliče, Jiřího Kuběny, Vladimíra Binara či Mojmíra Trávníčka). V roce 2013 vydalo nakladatelství Host průřezový výbor z díla Pozdrav Tasova v České knižnici v edici Vladimíra Binara. Od téhož roku vydává básníkovy Sebrané spisy, které textově připravují editoři Záviš Šuman a Jakub Vaníček a řídí je Martin C. Putna, nakladatelství Academia. Básníkovy četné dopisy významným adresátům (mj. František Bílek, Otokar Březina, F. X. Šalda, Jaroslav Durych, Josef Florian) postupně vycházejí od roku 2010 v řadě Korespondence Jakuba Demla, kterou připravují Šárka Kořínková, Iva Mrázková, Eliška Müllerová a další editoři pod vedením Daniely Iwashity, v nakladatelství Dauphin (do roku 2015) a Ústavu pro českou literaturu Akademie věd ČR (od 2016 dosud).