(2. 12. 1886 Hradec Králové – 7. 4. 1962 Praha)
Spisovatel, publicista a vojenský lékař. Tvůrce žánrově i tematicky rozsáhlého díla, k jehož vrcholům patří román z pobělohorské doby Bloudění (1929), soubory povídek Kouzelná lampa (1926) či Rekviem (1930) nebo román Služebníci neužiteční (exilové vydání 1969). Jako publicista provokoval soudobou společnost kritickými postoji, které vycházely z konzervativního katolictví.
Durych po maturitě na příbramském gymnáziu vystudoval díky vojenskému stipendiu lékařskou fakultu v Praze. Během studia ho zájem o dílo Františka Bílka přivedl k Jakubu Demlovi a staroříšskému vydavatelství Josefa Floriana. Seznámil se též s Otokarem Březinou, začal překládat křesťanské mystiky a psal verše. První světovou válku strávil jako lékař v první frontové linii i v zázemí vojenské nemocnice. V té době začal soustavně vydávat své knihy. Po vzniku republiky přispíval do Demlových Šlépějí, poté během dvacátých let například do Lidových novin či Lidových listů. Postupně spoluzaložil a utvářel katolicky orientované časopisy Rozmach a Akord, na konci třicátých let redigoval též Obnovu (respektive Národní obnovu). Ve svých článcích kritizoval masarykovskou republiku i její kulturní reprezentanty. Po roce 1948 nová díla Jaroslava Durycha knižně nevycházela, byla publikována až posmrtně zčásti koncem šedesátých let 20. století (mj. novela Boží duha, 1969), zčásti až počínaje léty devadesátými (např. kronika Kouzelný kočár, 1995). Přehled o Durychově díle a jeho přijetí poskytuje kompendium Jaroslav Durych – život, ohlasy, soupis díla a literatury o něm, které obsahuje i bibliografii od Věry Vladykové (Atlantis 2000).
Skladem
Expedujeme do 1 pracovního dne.
456 Kč
