Vojtěch Husa (1908–1997) byl plavcem a také vrátným, tj. vůdcem vorů s licencí na Lužnici, Nežárce a Vltavě z Vyššího Brodu až do Prahy. Založil a vybudoval prosperující firmu „Obchod dřívím a voroplavba“. Často ploul vory se svým starším bratrem Josefem. Se svou rodinou (manželkou Annou a dětmi Václavem, Miroslavem a Annou) žil na Hladné v domě č.22, který koupil jeho děda Jan Husa, zakladatel plaveckého rodu. Tuto původní chalupu Vojtěch Husa přestavěl na vilu, bohužel brzy poté musel být dům zbourán z důvodu napuštění Orlické přehrady. Po skončení voroplavby pracoval jako lodník na parníku na Orlické přehradě. Pro zachování tradice vorařství vytvořil modely vorových pramenů a sepsal kroniky vorařství a se svým starším bratrem Josefem „Paměti a vzpomínky na plavbu a co s ní souviselo“. Jeho syn Václav (1930–2021) se stal nadšeným propagátorem vorařství, byl často nazýván „posledním vorařem v Čechách“ a udivoval podrobnými znalostmi nejen z oblasti vorařství. Dcera Vojtěcha Husy Anna Husová je pečlivou kronikářkou rodu Husů a autorkou mnoha textů o vorařství a vzpomínek na život kolem vody. Téměř 20 let pořádala „Anenské pouti“ - setkávání rodáků a lidí „od vody“ na Hladné.