29.9.2017 jsem se stala nechtěnou účastnicí dopravní nehody, kdy řidič za mnou měl mikrospánek a i přesto, že procitl těsně před srážkou, nedokázal se mi vyhnout.
Došlo k tomu, že narazil do mého levého zadního rohu auta, tím se mé auto vymrštilo, přetočilo, dostalo na svodidla a nakonec spadlo na dálniční přivaděč. Při nehodě jsem utrpěla devastační poranění levé ruky, měla proraženou lebku, zlomená žebra, obě kosti na předloktí pravé ruky, levou stehenní kost na dvou místech. Levá ruka mi musela být amputována v lokti, na pravé mám parézu nervu radialis, v kostech předloktí pravé ruky a stehenní kosti mám kovy. Nejdřív mi dali na stehenní kost zevní fixátor a na pravou ruku dlahu, protože nevěděli, jestli přežiju. Nějaký čas jsem byla na ARO v umělém spánku. Až jsem se dostala na traumatologickou JIP, tak mi teprve dělali operaci, kde mi do nohy a ruky dali šrouby. Naštěstí jsem dopadla "dobře", myslí mi to, ikdyž si nepamatuji tolik, co dříve a mám problém s najitím potřebných výrazů, když chci něco říct - asi následek poranění hlavy a několikanásobných narkóz.

Před nehodou jsem pracovala jako vedoucí sestra v domově pro seniory, přihlásila se na vysokou školu a k zdravotním armádním zálohám. Absolvovala jsem vojenský výcvik pro zdravotníky zkrácený na 14 dní, na který jsem nastoupila přesně v den svých 45-tých narozenin. Vojenský výcvik jsem zvládla, ikdyž to nebylo lehké a úspěšně zakončila vojenskou přísahou. Měla jsem zbrojní průkaz, masérský kurz, jezdila na motorce, dělala jsem školitelku zdravovědy v autoškole, i první pomoci na masérském kurzu, když nemohla jejich lektorka. Když jsem se vracela z prvního vyučovacího dne na vysoké škole, stala se mi uvedená nehoda, která mi úplně změnila život. S tím vším jsem musela skončit, ale snažím se najít nějaký jiný smysl pro co bych mohla dál žít. Přihlásila jsem se jako dobrovolník k ADŘE a chodím hrát šachy s jednou moji svěřenkyní do domova pro seniory. V létě jsem byla patronkou našeho firemního týmu B Braun, který se letos přihlásil na Handy cyklomaratonu 2019.

Absolvovala nezbytnou rehabilitaci a pracovala dále už jen jako obyčejná sestra na DPP, mám plný invalidní důchod. A protože už jsem si v životě ledačím prošla - měla jsem rakovinu prsu i nehodu na motorce, přihlásila jsem se do projektu Lvice 2020. O tomto projektu mám už také rozepsanou knihu. Osud tomu chtěl, že jsem se spřátelila s rodinou viníka nehody, a tak o tom všem napsala knížku.