Jurij Bujda (1954), současný ruský prozaik a novinář, se narodil ve Znamensku v Kaliningradské oblasti. O svém domově ironicky říká, že má „ruskou přítomnost a lidskou budoucnost“, a ve svých raných povídkách píše o rozkladu a mizerii, kterým po druhé světové válce sporné území Východního Pruska čelilo. Své prózy zabydluje vykořeněnými postavami – válečnými mrzáky, ubohými vdovami, podvodníky, sirotky a blázny. Jeho Bohem zapomenutí chudáci a opilci ale neztrácí smysl pro humor a specificky ruskou víru v zázrak. Bujda je jedním z nejzajímavějších objevů postsovětské literatury. Má dar spojovat extrémy, osudovou tragédii s absurdní komedií. S vypravěčskou bravurou ve svých knihách střídá reportážní styl s nespoutanými fantaskními obrazy a výjevy. Nakonec, jeho příjmení v západoběloruských a západoukrajinských nářečích znamená „pohádkář, lhář, mluvka“, jak sám připomíná. Debutoval v roce 1994 novelou Don Domino, jeho povídkový soubor Pruská nevěsta (1998) byl v Rusku oceněn prestižní cenou Apollona Grigorjeva. Jeho zatím poslední román Dračí zahrady (2021) se probojoval do finále nejprestižnější ruské ceny Velká kniha.
