František Daniel Merth

František Daniel Merth (18. října 1915, Jindřichův Hradec – 11. dubna 1995, Strašín) byl český katolický kněz, básník, prozaik. Po absolvování zdejšího gymnázia v roce 1934 odešel studovat češtinu a francouzštinu na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Hluboká osobní krize, která jej zde postihla, ho přivedla k náboženské konverzi, v jejímž důsledku na podzim 1937 přestoupil do kněžského semináře v Českých Budějovicích. Po svém vysvěcení v roce 1942 působil jako kněz nejprve v Pelhřimově, od roku 1944 v Českých Budějovicích. 30. září 1948 byl zatčen za činnost proti komunistickému režimu a následně odsouzen k pěti letům odnětí svobody. Během prvních zhruba tří let svého trestu pracoval v uhelných dolech v severních Čechách, zbylou část strávil v táboře XII na uranových dolech u Horního Slavkova. Po svém propuštění v roce 1953 pracoval nejprve rok jako horník na rudných dolech v Březových Horách v Příbrami, poté až do roku 1967 jako dělník v rodném Jindřichově Hradci. Po pracovním úrazu v roce 1967 se stal vychovatelem v ústavu pro mentálně postiženou mládež v Černovicích. Celá dlouhá léta od svého propuštění se snažil získat státní souhlas k návratu do kněžské služby. V roce 1968, kdy byla politická situace jeho snaze již příznivá, se však nakonec rozhodl ponechat si civilní povolání a pouze jako výpomocný duchovní pravidelně dojížděl na víkendy do Českých Budějovic. Nastupující normalizace mu ale práci v ústavu znechutila natolik, že v roce 1970 přeci jen znovu požádal o možnost plného návratu do kněžské služby. Bylo mu sice vyhověno, nicméně byl odeslán mimo veškeré společenské dění, na faru do Strašína u Sušice, kde také strávil zbytek svého života.