Camille Paglia (* 1947) je přední americká kritička a esejistka; narodila se do rodiny s italskými kořeny, vystudovala Yale, kde její disertaci vedl věhlasný Harold Bloom. Již za studií se profilovala jako vášnivá diskutérka. Knižní verze její disertace nazvaná Sexuální persony: umění a dekadence od Nefertiti k Emily Dickinsonové (1990) byla odmítnuta sedmi nakladateli, až se jí ujalo nakladatelství Yale University Press a kniha se stala literární senzací. Na knihu navázala několika úspěšnými sbírkami esejů: Sex, umění a americká kultura (1992), Osudové ženy a děvky: nové eseje (1994) nebo Svobodné ženy, svobodní muži (2017). Ve svém díle je Paglia velice kritická k modernímu feminismu, vývoji akademické a intelektuální scény v posledních desetiletích, zejména opuštění radikalismu šedesátých let, a v neposlední řadě i k vlivu francouzského poststrukturalismu v literární kritice a teorii.