Ida Simonsová (Antverpy 1911 – Haag 1960) přesídlila s rodiči po vypuknutí první světové války z belgických Antverp do nizozemského Haagu. Studovala klavír v Paříži a Londýně a od devatenácti let vystupovala jako koncertní klavíristka doma i v cizině. Její hudební kariéru přerušila německá okupace Nizozemska v květnu 1940 a pronásledování Židů. S manželem a synem prošla dvouletým vězněním v Barneveldu, Westerborku a Terezíně. I v těchto táborech koncertovala. Po válce se pokusila k profesionální koncertní dráze vrátit, ale začátkem 50. let ji ze zdravotních důvodů musela ukončit. Debutovala v roce 1946 básnickou sbírkou Wrange oogst 1940-1945 (Trpká úroda 1940–1945), o deset let později následovaly dvě novely s názvem Slijk en sterren (Bahno a hvězdy). V roce 1959 vyvolal široký ohlas román Pošetilá družička (Een dwaze maagd). Po autorčině časné a nečekané smrti sice kniha postupně upadla v zapomnění, ale nové vydání v květnu 2014 se stalo nizozemskou literární událostí roku.
