Francouzský básník a překladatel, první z řady tzv. prokletých básníků.
Jeho otec byl kněz, po revoluci byl vychovatelem a úředníkem, zemřel v roce 1827. Jeho matka se roku 1828 znovu provdala za generála Jacquese Aupicka, kterého Baudelaire nesnášel. Sám vedl bohémský život dobrodruha. Před maturitou byl vyloučen z lycea Ludvíka Velikého a složil ji soukromě. Nechtěl pracovat a byl poslán na cestu do Kalkaty. Vylodil se ale na Réunionu. Po návratu, roku 1842, začal psát básně o dojmech z cesty. Později psal posudky na pařížské salóny a vypracoval se na předního kritika. Roku 1848 bojoval na barikádách a založil časopis Veřejné blaho. Ve své poezii odhaloval milostná a společenská zklamání, snažil se provokovat svojí otevřeností. V jeho díle je spojena láska a pohrdání, krása a zlo, touha po životě atd. Jeho dílo ovlivnilo moderní poezii. Zemřel na následky progresivní paralýzy, před smrtí ztratil řeč.
