Roman Osipovič Jakobson (1896–1982) byl jedním z nejvýznamnějších a nejvlivnějších filologů 20. století. V mládí patřil mezi umělce a teoretiky ruského futurismu, stál u zrodu Moskevského lingvistického kroužku a později OPOJAZu – společnosti pro studium básnického jazyka. Ve třicátých letech přednášel na brněnské univerzitě, odkud odešel až v souvislosti s okupací a pronásledováním Židů. Před holocaustem prchal přes Skandinávii, kde studoval lingvistické aspekty poruch dětské řeči. Od 40. let žil v USA, nejdříve v New Yorku, kde krátce spolupracoval s Claudem Lévi-Straussem, učil na Columbijské univerzitě. Od konce 40. let přednášel na Harvardské univerzitě. Zabýval se zvukovou analýzou řeči, poetikou, ruskou gramatikou. Jakobson získal celou řadu čestných doktorátů, aktivně pracoval pro slavistické kongresy, UNESCO, byl členem mezinárodních sémiotických a medievalistických společností.
