Helena Honcoopová (nar. 1. 11. 1948 v Praze) patří k poslední generaci českých japanologů na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy vychované vynikajícím pedagogem a znalcem staré literatury, Dr. Miroslavem Novákem na přelomu 60 a 70. let. Překladům poezie se autorka věnovala ve své disertaci a ve skupině pod Novákovým vedením v tupých letech normalizace až do roku 1982, kdy Mistr náhle zemřel.
Autorka překladů si lásku ke své univerzitní tématice zachovala po celý profesionální život, kdy se dvacet pět let věnovala japonskému umění ve Sbírce orientálního umění Národní galerie v Praze, v letech 2003–2012 jako její ředitelka. Je autorkou řady katalogů, knih a článků o japonském umění, učí jeho dějiny a poezií waka se zabývá jako svým koníčkem.
V roce 2015 získala za celoživotní práci na šíření japonské kultury nejvyšší vyznamenání udělované japonským císařstvím – Řád vycházejícího slunce. V roce 2017 jí nakladatelství Karolinum vydalo překlad a faksimile Knihy vějířů z 16. století. Sbírka Sto básní z počátku 13. století ji provází po celý život, podobně jako mnohé Japonce.
