Prof. PhDr. ROSTISLAV ŠVÁCHA, CSc., (*1952) je přední český historik a teoretik architektury. Vystudoval Filozofickou fakulty Univerzity Palackého. Poté pracoval v nakladatelství Odeon a roku 1984 se stal vědeckým pracovníkem Ústavu dějin umění AV ČR v Praze. Vyučoval na katedře dějin umění olomoucké univerzity (1991–2019), dějiny architektury přednášel na AVU v Praze (1995–2015), v současnosti působí v Ústavu dějin umění AV ČR a je profesorem na Univerzitě Karlově. Od roku 2000 je členem Klubu Za starou Prahu. Je autorem publikací Od moderny k funkcionalismu (1985, 1995; v roce 1995 vyšlo jako The Architecture of New Prague v M.I.T. Press), Le Corbusier (1989), Lomené, hranaté a obloukové tvary (2000), Česká architektura a její přísnost (2004) a editorem týmových publikací Karel Teige (M.I.T. Press 1999, s Ericem Dluhoschem), Dějiny českého výtvarného umění V a VI (2005 a 2007, s Marií Platovskou), Naprej (2012), StArt (2014), Paneláci 1 a 2 (2017, s Lucií Skřivánkovou a dalšími; cena Magnesia Litera), Art in the Czech Lands 800–2000 (2017, s Taťánou Petrasovou) nebo Karel z Lichtensteinu-Castelcorna (2019, s Jiřím Kroupou a Martinou Potůčkovou; cena Gloria Musealis 2020).
