Sbírka Martina Kratochvíla V doupěti misantropů může po prvním přečtení připomínat poezii J. H. Krchovského. Oba spojuje básnická forma, snaha o absurditu a obrana negací proti zotročujícímu světu. Odlišnost zde spočívá v tom, že Krchovský toho dociluje v lyričtějších polohách, zatímco Kratochvíl dosahuje osvobozujícího prožitku absurdity spíše racionálním dovedením reality světa za jeho proklamovaný obsah a tím jej demaskuje. Je to poezie vzdoru a ostentativní sebestřednosti, která často vyvolá osvobozující potˇouchlý smích. Čtenáře ovšem může poněkud zarazit, že autor je lékařem.