Knížka psaná pohledem náctileté holky o jejím dětství a tabu, o kterém se nemluví, do níž autorka vyrůstající v devadesátkách vložila autobiografické motivy. Co víc si třicátník, co rád vzpomíná a rochní se ve vytahování kostlivců může přát. Já opravdu nemám co vytknout. Je to surové jak Vrány a stejně tak se žďárá v křivdách z dětství v jehož zobrazení tady si každý najde ten střípek, který neonově sviti nápisem 'toto si z té doby sakra pamatuju taky! '. Tak, už z anotace je jasné, že jde o městečko s tajemstvím, takovým tím hodně nechutným, které léta bobtná, tak ho radši začnete ignorovat. Protože kdyby se náhodou provalilo, špína se vylije všude okolo i na vaši ignorantskou hlavu v písku. Jak se to stupňuje. A ke konci knihy mnou cloumal vztek a zhnusení. Připrav se na to, že ti přijde hrozné, že to nikdo nevidí. A pak přijde další stupeň hrůzy -kdy si uvědomíš, že to možná ví. Nechci už prozrazovat víc, jen to, že jsou tu ve velké koncentraci manipulativní kecy pod pokličkou uměleckých mouder (čti žvástů) . Fujtajbl . Ale tak to zakončovat nechci. Není to příjemné čtení, ale důležité moc .

Tak to bylo velmi silné téma... Silné možná i tím, že je kniha založena na autobiografických prvcích. Po přečtení ve mě převažuje pocit smutku, zlosti a bezmoci. Jak jednoduché je zneužít svého postavení ve společnosti ke svému potěšení? Kolik lidí si raději nechce všímat problémů společnosti nebo vlastních dětí a jsou zaujetí pouze sebou samými? A kolik škody mohou rodiče napáchat nezájmem o své děti? Je to hrozné. Autorku ale musím pochválit za krásný jazyk, hru se slovy, které se mísí s pocity postav. Doporučuji všem, co mají rádi příběhy ze života, ať veselé či smutné.

Skvělé syrové počtení, originálně postavené na formě divadelních scénářů v části dialogových scén. Není to kniha jen o zneužívání dětí, je to sonda do maloměstského života své doby, o celé společnosti, o dospívání. A navíc je to realita víc, než si jako čtenáři myslíme. O to je to horší, pochopitelně.

Tuto knihu jsem měla několikrát chuť zahodit. Ne, že by byla napsaná špatně, naopak, četla se mi velice dobře, autorčin styl mi sedl. Ale ta bezmoc! Nad tím, že to hlavnímu antihrdinovi prochází tak dlouho, že to nikdo neví (nebo spíše přehlíží), že se děti okamžitě neběží svěřit dospělému, nebo alespoň sobě navzájem... Vyprávění z pohledu malé aktérky tomu dodává jakýsi nadrozměr. Ještě teď mám husí kůži a zaťaté zuby, přesto knihu doporučuji v podstatě na potkání. Více takových, je nutné některá témata detabuizovat.

Jedenáctiletá Františka žije v nefungující rodině, kde vyrůstá ve stínu svého staršího bratra. Útočiště nalezne v "dramaťáku", který vede Mirek, v jejích očích polobůh...
Autorka dokonale zachytila myšlenky Františky, která zneužívání vlastně za zneužívání nepovažuje. Celý příběh se odehrává na "jevišti" , kdy celé publikum ví o chování Mirka, ale jen mlčky přihlížejí. Kniha se rozhodně nečte lehce, ale pozornost si určitě zaslouží.

Příběh jedenáctileté Františky, která žije dramatickým kroužkem. Vedoucí Mirek však dává zvláštní pokyny – nikde o dramaťáku nemluvit, ale uvnitř kroužku si musí absolutně důvěřovat, a to až natolik, že děvčatům není divné se před Mirkem svléknout. Vypadá to, že kolem kroužku je nějaké tajemství. Tajemství, o kterém stejně asi většina lidí tuší….

Knížka je psána pohledem právě Františky, je to skoro jako její deníkový zápis. To, co nám však ukazuje, jak žije doma, proč chodí do dramaťáku a hlavně, co všechno se jí honí v hlavně, je hodně znepokojující. Tenhle příběh Vás rozhodně nenechá chladnými, a to hlavně proto, že se takové věci prostě kolem nás bohužel dějí (autorka dokonce čerpala ze svých zkušeností). Navíc se můžeme na všechny situace podívat tak, jak je vidí jedenáctiletá slečna, a to si myslím, že příběhu moc pomohlo. Kniha je velice čtivá, jak jsem ji vzala do ruky, tak jsem ji neodložila dřív, než jsem byla na konci.

Kniha vychází pod edicí Tvář a musím říci, že co jsem zatím četla, tak vždy bylo výborné. A hlavně celkové zpracování a úžasné ilustrace podtrhují dokonalost těchto knih.

4,5*/5*

Co všechno jsme schopní vtlouct dětem do hlavy? Jak moc jde ovlivnit jejich naivita a sebevědomí? Fany se svými kamarády ze školy chodí do divadelního kroužku. Pro mnohé z nich je to jediné, co mají. Jejich vedoucí Mirek je zvláštní, umí s ním být sranda, ale zároveň je hrozný nervák, co hrozně křičí. Furt mluví o tom, kolik toho v životě dokázal, kolik dětí díky němu je někdo a že každá správná herečka udělá vše, co jí režisér řekne. Pro mnohé je vzor a oni ho přece chtějí zaujmout, že? A není zvláštní, že starší holky z kroužky z ničeho nic odcházejí? Co vše musí udělat proto, aby Mirek projevil uznání? Jsou to přeci jeho malá poupátka, poupátka, před kterými má problém udržet se v klidu.

Strhující kniha, která přináší pohled do nevinných dětských duší, do kterých někdo vštěpí stud a rány, rány tak hluboké, že jen tak nezmizí.



Přečetla Aida z Trutnova