Velmi příhodný název pro tuto knihu, která je životopisným vyprávěním Lidie, ta byla právě od útlého dětství týrána a různými sexuálními praktikami zneužívána svým nevlastním otcem, se kterým zplodila šest dětí. Její nevlastní matka ji velmi krutě bila, týrala a ponižovala. Hodně lidí o tom vědělo, ale nikdo nic neudělal. Její otec měl známosti úplně všude na každém úřadě na který si vzpomenete a dokonce i u policie. Teprve po smrti toho odporného tyrana Lidie mohla vyprávět svůj příběh. Dokonce nemohla chodit ani do školy. Její sourozenci prožívali to stejné, co ona, ale jim se podařilo utéct, ale Lídii bohužel ne a tím, že jim se to podařilo začalo Lídii mnohem větší peklo. Při čtení tohoto životopisu mě napadají myšlenky, že lidé jsou velmi lhostejní k ostatním, ať už ze strachu a nebo jiného důvodu. Úřady a policie jsou zkorumpované a nebo stačí mít pár známostí a vše se najednou zamete pod koberec. Životopis určitě stojí za přečtení, ale upozorňuji na velkou brutalitu. Dokonce to i vypadá, že její otec měl něco společného se zmizením a vraždami malých holčiček. Je to odporné, nechutné a velmi smutné. Takoví lidé by neměli ani existovat. Státní orgány by se tomuto měli snažit zabránit a když mají takové podezření, vše by měli pořádně prověřit a ne před tím zavírat oči.