Lindgrenová neměla ambici deníky publikovat, proto působí záznamy velmi autenticky. Zachycením postupných, na první pohled nepodstatných změn v každodenním životě se jí podařilo postihnout houstnoucí atmosféru ve společnosti, ačkoliv Švédsko nikdy nebylo válkou přímo zasaženo. Patrné jsou obavy z budoucnosti i postupně slábnoucí naděje, že válka nebude dlouhá. Obdivuhodná je míra soucitu a solidarita Švédů s bratrským Dánskem. Autorka se nesnadno vyrovnávala s tím, o čem se dočítala v dopisech, které v práci cenzurovala, a vyčítala si, že se její vlastní rodině daří i za války čím dál lépe, zatímco jinde lidé strádají. Kniha rozhodně stojí za přečtení.

Začnu pozitivy výborně napsané, výborně přeložené. Už víme jak Druhá válka dopadla, a tak můžeme jen obdivovat intuici Lindgrenové na pro ni budoucí politické a válečné události, zároveň je kniha i dějinami každodennosti ve Švédsku. Teď ta negativa , jedná se vlastně o "edici rukopisu" v denících, (které jsou zde částečně i jako příloha vyfocené), jsou časté odkazy na novinové články v nich vlepené a ty jsou ve švédštině, možná by stačila alespoň malá anotace čeho se článek týkal, takto jsou informace poloviční, kdo z nás čte švédsky? Neuškodil by ani menší doslov o úloze Švédska během druhé světové války, případně o postavení této spisovatelky ve švédské společnosti. Kniha určitě stojí za přečtení.