Škola dobra a zla

Už několikrát jsem na internetových stránkách věnovaným knihám narazila na dotaz od čtenářů, zda existuje nějaké dílo podobné Harry Potterovi. Jak asi sami tušíte, je těžké najít uspokojující odpověď. Jen málokterá kniha/série by stála pouze za úvahu ke srovnání s takovým fenoménem jako příběh o chlapci s klikatou jizvou na čele.

Nicméně jakožto člověk, který už má něco načteno a aktivně se pohybuje v knižním světě, si dovolím uvést sérii, která by se z jistého hlediska dala považovat za ekvivalent k HP.

Jedná se o šestidílnou ságu Škola dobra a zla od Somana Chainaniho. Autor, jehož jméno je oříšek správně vyslovit, nás ve svém díle přivádí do města, ze kterého se pravidelně jednou za čtyři roky ztrácí dvě děti. Všichni jsou přesvědčeni, že je unáší tajemný školník ze Školy dobra a zla, kde poté studují. Onen školník si vždy vybere jedno hodné dítě a pak jeho úplný protiklad. Po několika letech obyvatelé města najdou ztracené děti v ilustracích knih, které se zcela záhadně objevují v místním knihkupectví. Všechny děti mají ze školníka strach a to poslední, co si přejí, je, aby je unesl. Všechny až na Sophii…

Pokud si říkáte, že až na „podivnou“ školu to s Harrym Potterem nemá společného vůbec nic, máte pravdu. Přesto je spojuje brilantní nápad, promyšlenost celého světa, úžasní hrdinové, kteří vám přirostou k srdci, originální zápletky a napínavý příběh, který budete hladově hltat od začátku až do konce.

Zdaleka to však nejsou všechny klady. Když jsem zjistila, že hlavními hrdinkami budou dvě dívky – Sophie a Agáta – trochu jsem se obávala, jak se povede muži popsat svět z dívčího úhlu pohledu. Po přečtení knih však můžu s klidným srdcem říct: skvěle a trefně. Somanu Chainanimu se povedlo zachytit holčičí uvažování i myšlenky na výbornou. Myslím si, že jen málokterý autor se může pochlubit tak brilantním vžitím se do postavy opačného pohlaví. Klobouk dolů!

Další perlou bylo číst si o tom, jak vlastně pohádkové postavy „vznikají“. Autorův nápad poslat je nejdříve do školy, kde se budou připravovat na svůj osud, mi připadal geniální. Bylo skvělé sledovat, jak se dotyční učí být hrdinou anebo padouchem. Zároveň bylo až neuvěřitelné uvědomit si, jak moc nás určité situace, ve kterých jsme, mění – jak se vyvíjí náš charakter a tvaruje se naše osobnost.

A v neposlední řadě se musím zmínit ještě o jedné věci, kterou ocení všichni, kdo jsou znavení předvídatelnými příběhy. Ačkoli jsem u každé kapitoly hádala, jakým směrem se bude příběh odvíjet dál, skoro vždy jsem se zmýlila. Autor dějovou linku tolikrát otočil, překroutil a změnil, že pokud by byl příběh silnicí a já řidičem, pak zažiji horší jízdu než na Lombard Street.

Pokud bych to měla uzavřít, pak bych řekla, že Škola dobra a zla není jako Harry Potter. Není lepší ale ani horší. Stejně jako HP má však čtenáři co nabídnout, aby byl při četbě spokojený a po četbě příjemně odpočatý a odreagovaný. I přestože je kniha určena dětem od 10 let, jsem si zcela jistá, že zaujme i starší milovníky fantastických příběhů.

Asi jsem nikdy nic podobného nečetla. Kup této knihy byl víceméně omyl. Když jsem si četla obsah, nabyla jsem dojmu, že je to pro podstatně starší čtenáře. Není. Nevadí. I tak jsem si ji přečetla. Čas od času jsem při čtení zapomínala, že si čtu o malých dětech – o holčičkách, kterým je 11, 12, 13 roků. Občas mi příběh lezl na nervy – ale to bych přičetla věkovému rozdílu mezi mnou a cílovou skupinou, pro niž byla kniha psána. Celkový dojem je ale dobrý – nenásilné (i když očividně prvoplánové) sdělení, že není vše takové, jak se na první pohled zdá. Že v dobrých úmyslech může být skryto zlo a že v lidech, kteří jsou na první pohled zloduši, vězí čistá dobrá duše. Pro malé děti a teenagery dokonalý a pochopitelný vzkaz.