Opět čtyři povídky, tentokrát z kavárny v městě Hakodate. Pravidla pro návrat do minulosti jsou stejná, příběhy jsou jiné, ale za srdce chytí stejně. Doporučuji.

3,5* Na třetí díl této série jsem se nesmírně těšila, protože obě předchozí knihy se mi moc líbily. Třetí díl mi ale už stejný požitek a nadšení nepřinesl, alespoň ne tak, jako díly předchozí. Opět se ocitáme v kavárně, ale není to ta v Tokiu, ale tentokrát v Hakodate, kde jsou opět stálí hosté (jeden velmi stálý, kdo četl, chápe) a rozvíjí se opět čtyři příběhy. Kapánek mi to už přišlo tzv. „na jedno brdo“, jednotlivé příběhy jsou opět zajímavé, srdcervoucí a dojemné, ale po jejich dočtení mi byly osudy hlavních postav nějak jedno, už se mě to tolik nedotklo, což mě opravdu mrzí. Knížku přesto můžu doporučit, ale…

Volné pokračování knih Než vystydne káva a Než pravda vyjde najevo. Jsou to další čtyři příběhy lidí, kteří využili možnost vrátit se do minulosti i za podmínky, že přítomnost tím změnit nedokážou. Ačkoliv to sami dopředu nevědí, dokážou tím změnit hlavně sami sebe.
Knížka je vyprávěná pozvolným tempem, a je kladen důraz na skutečnost, že nikdo neví, jestli pro něj existuje i ZÍTRA. A také myšlenka, že ztráta blízkého člověka nesmí být příčinou rezignace na vlastní život, protože ten blízký dál žije v nás.