Pro někoho je Ruda z Ostravy podivín, pro někoho trapný a pro někoho borec. Já ho registruji již několik let v rozhlasových a televizních pořadech a přiznám se, že jsem nikdy moc dobře nevěděla, co si o něm mám myslet. Často jsem se ptala, co je to za cvoka, jak se sem dostal a co tím vlastně sleduje. A on tím sledoval jen jedno – na tom svém blbnutí postavil kariéru. A nejen v televizi a v rádiu, on má dokonce i knížku. A není první. Zajímalo by mě, co čekáte od titulu s názvem SELEBRYTA!!! Ruda z Ostravy. Já jsem neměla žádná očekávání, byla jsem hlavně zvědavá. Především se připravte na to, že se to čte o poznání složitěji než kterákoli jiná kniha. Protože jak on mluvi, tak on piše! Trochu mě odradil chvástavý úvod, kde se sebe pyta, jak je možne, že je tak dobry… Ale nebudu vytrhovat z kontextu. Knížka tohoto druhu je v pořadí již druhá. Co způsobilo, že je tak vyhledávaná, populární, prodejná? Je to vkusem čtenáře? Nebo snad čtenářskou veřejnost přitahuje skutečnost, že se někdo celý život řídí heslem: „Chceš být debilem? Tak zustaň sam sebou!“? Já nevím. Pořád neumím zaujmout jednoznačné stanovisko. Sama se zase řídím heslem: „Když se to jiným líbí, tak jim to neber!“

Celá takhle věc nabízí na 188 stranách pestrou škálu textových souborů. Jsou tu vtipy, některé vtipné a některé méně. Jsou tu písňové texty, které vycházejí z originálů, jak je známe, leč tyto jsou parodií na cokoli. Například Co ste ajťaci (na lidovy napěv Co jste hasiči …). Jsou tu i fotografie se zajímavými komentáři. Na můj vkus je to knížka nesystematicky řazená a chaotická, ale na můj vkus nedejte. Určitě se tady dozvíte hodně zajímavostí z Rudova života, například o Rudokmenu, o drogách, o boji s domácíma škudcama, o cestování nebo o tom, jak se stal čestnou ženou, kurde. Zdánlivě roztržité a chaotické vyprávění má však svoji linii a je humorné už jenom díky svému vlastnímu, vlastně Rudovu, jazyku. Trochu mi vadí vulgární slova, ale i ta k Rudovi tak nějak patří. Přiznám se, že jsem se s tím dlouho prala. Nemohla jsem se začíst, ta jeho psaná mluva mě neustále rušila. Jinak to vnímám, když to slyším, tak nějak snesitelněji. Čtení mi ale dělalo potíže. Jedno však přece jenom musím uznat: sepsání takového dílka muselo stát autora značné úsilí a soustředění. I když, on ji Ruda sám nepsal. Jak sám v úvodu píše: „Pamětihodné myšlenky velectěného Rudy z Ostravy s veškerym usilim zapisal totálně neznamy Karviňok Bruno Ligocki.“ Takže jsem se nemýlila. Ráda doporučuji knížky se slovy: „Tu si přečti, tu musíš vidět!“ I přes hodnocení Mirka Spáčila ze Staré Fronty Včera na zadní straně obálky, ve kterém praví: „SELEBRYTA od Rudy z Ostravy předbíhá dobu. Prvoplánová sranda je umocněna druhoplánovým humorem, který i pozorný čtenář pochopí, až když knížku začne číst znova, eventuálně pozpátku,“ vím, že pro mě bylo i jednou dost. A tak říkám jen: „Tu si přečti, máš-li odvahu!“