Kde mám jen začít? Být zpátky v tomhle světě bylo pro mě vše. Miluji ho. Do Sery a Nyktose se člověk ještě víc zamiluje a zároveň mu zlomí srdce. Tato dějová linka je taková moje závislost. V jednu chvíli jsem brečela, pak se smála a poté jsem měla chuť knihu vyhodit z okna a už ji v životě neotevřít.

Miluji Seru. Dělá chyby, je realistická, tudíž se mi do ní snadno vžije. Postupně ji vidíme, jak se mění, jak objevuje samu sebe, svoje city, její poslání a jak dostala poprvé šanci doopravdy žít, i když sama neví, jak na to. Nestává se mi často, že bych měla ráda hlavní postavy, ale Sera je výjimka.

Zjišťujeme tady také více o Nyktosovi. Prošel si opravdovým peklem a pořád dokáže být laskavý k lidem. A to je prosím Bůh Smrti. Myslí si, že dokáže spravit všechno. Zároveň vidíme jeho postupnou proměnu, dělá stále chyby, vázne nám u něj komunikace, ale jeho chování k druhým mi to nahrazuje. Brala bych ho hned po Casteelovi.

Sera a Nyktos dohromady jsou vše. Mají celé mé srdce. To, jak se k sobě chovají, jak reagují na sebe, i přes občasné nepokoje. O erotických částech ani nemluvě, Jen ví vždy jak na to.

Tahle kniha mě zničila, uchvátila, sebrala mi kus duše. Děj byl od začátku do konce naprosto čtivý se spousty zápletek, které ne vždy vedly ke šťastnému konci. Často jsem byla v šoku a poté skákala radostí. Miluji prolínání postav jako Nektas a Reaver z Krve a popela. Vidíme alespoň kousek jejich “mládí”. A co se týče konce, nevím, zda zvládnu čekat na další díly. Už teď vím, že mě další díl úplně zničí.